17 C 291/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem sporu byla pohledávka ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru - [anonymizováno], kterou uzavřel žalovaný dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, kterou byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Spolu s touto částkou se ve smlouvě zavázal zaplatit kapitalizovaný úrok za zapůjčení peněz za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 960 Kč se sazbou 23,72 % p.a., úhradu za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 600 Kč Celkem se zavázal uhradit částku 24 360 Kč, v 58 týdenních splátkách po 420 Kč, takto měla být celá úvěrová částka uhrazena ke dni 8. 3. 2018. Žalovaný nesplnil svou povinnost úvěr zaplatit, když poslední splátku uhradil 9. 6. 2017 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. 2. Žalobou je žalována celá poskytnutá jistina úvěru 14 000 Kč, nedoplatek poplatků 6 110 Kč, tj. celkem částka 20 110 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení za dobu od 16. 3. 2018 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši zákonného úroku 2 062,67 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 5 820,62 Kč, vypočtený z dlužné jistiny od 9. 3. 2018 do postoupení pohledávky při sjednané sazbě úroku 23,72 % p.a. Ode dne, následujícího po dni postoupení pohledávky, tj. od 30. 11. 2019, požaduje z neuhrazené jistiny placení úroků z prodlení ve výši 8,5 % p.a., a sjednaného úroku 23,72 % p. a. až do zaplacení. 3. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů ode dne jeho doručení vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a byl poučen, že pokud se lhůtě nevyjádří, bude se jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení spolu s žalobou bylo doručeno žalovanému uplynutím úložní doby u pošty dnem [datum], v úložní době si zásilku nevyzvedl, ta mu byla po uplynutí úložní doby poštou vložena do domovní schránky na adrese trvalého bydliště. Nastala tak fikce souhlasu žalovaného, neboť se v určené lhůtě nevyjádřil. Právní zástupce žalobkyně dal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již přímo v žalobě. Soud proto s oporou v ustanovení v § 115a rozhodl ve věci bez nařízení jednání. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na prokázání žalovaného nároku předložila žalobkyně listinné důkazy, a to Smlouvu o spotřebitelském úvěru – [anonymizováno] ze dne [datum], kartu zákazníka – žádost o půjčku, Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přílohu [číslo] k této – výpis ze seznamu postoupených pohledávek na žalobkyni, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a doklad o jeho odeslání žalovanému ze dne [datum], předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a doklad o jejím doporučeném odeslání žalovanému ze dne [datum], a těmito důkazy vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč za podmínek, uvedených v žalobě. Smlouva obsahuje ustanovení o tom, že zákazník podpisem smlouvy potvrzuje, že při uzavření smlouvy, v místě svého bydliště, převzal v hotovosti celou půjčenou částku. Dále smlouva obsahuje ustanovení o tom, že její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce, uvedené na zadní straně smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka z této smlouvy postoupena na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem postupitele ze dne [datum], odeslaným žalovanému [datum] na adresu uvedenou ve smlouvě, která je shodná s adresou trvalého pobytu žalovaného. O zaplacení nedoplatku byl žalovaný upomenut přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl odeslán žalovanému doporučeně [datum] na adresu ve smlouvě u úvěru. 5. V rámci smluvních ujednání účastníků o uzavření smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel v oblasti finančních služeb, žalovaný jako nepodnikatel – spotřebitel. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Z údajů uvedených v zákaznické kartě žalovaného plyne, že žije s partnerkou, má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájemním bytě. Výše příjmů a výdajů, zaměstnavatel žalovaného a výše jeho příjmu zde uvedeny nejsou. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 588 odst. 1 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně - jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného - jako spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně nezjišťoval a neověřoval doklady příjmy a výdaje žalovaného, zda byla provedena lustrace žalovaného v registru NRKI, v registru [příjmení], v insolvenčním rejstříku se žaloba nezmiňuje. Tím, že právní předchůdce žalobkyně zcela nedostatečně zkoumal a prověřoval zejména otázku příjmů a výdajů žalovaného, nesplnil nároky, požadované v souvislosti s odbornou péčí prověřovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. 10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V daném případě vzal soud za prok