41 C 158/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení částky 819,49 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce je příspěvkovou organizací s předmětem činnosti: poskytování a organizace ústavní i ambulantní základní a specializované diagnostické a léčebné péče, včetně preventivních opatření ve stanoveném spádovém území, jakož i zajišťování ostatních služeb s poskytováním zdravotní péče souvisejících. Žalovaný byl dne 31.5.2019 ošetřen na traumatologicko-ortopedické ambulanci. Doklady za ošetření žalovaného [příjmení], u které byl žalovaný pojištěn, neproplatila s odůvodněním, že v době ošetření nebyl žalovaný u nich pojištěn, byl bez zdravotního pojištění. Žalobce tedy žalovanému dne 21.10.2019 vystavil prodejní fakturu - daňový doklad 3192790 na částku 819,49 Kč se splatností 11.11.2019, který zaslal doporučeně na adresu žalovaného. Dluh ani částečně uhrazen nebyl. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. 3. Jelikož má soud za to, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, bylo v souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc a příslušnost k projednání věci. Soud daný vztah posoudil jako vztah závazkový, v němž se na straně žalovaného v řízení vyskytl tzv. cizí prvek, když žalovaný je státním občanem Slovenska, žijícím v současné době na území České republiky, zatímco na straně žalobkyně vystupuje právnická osoba zřízená podle českého právního řádu a se sídlem na území České republiky. Soud tedy rovněž zkoumal, zda je z pohledu mezinárodního práva příslušný rozhodnout danou věc. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou přitom není uzavřena bilaterální smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech smluvních závazkových vztahů, nicméně jak Česká republika, tak Slovensko jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato nařízení Evropského Parlamentu a Rady ([příjmení]) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu čl. 288 Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého čl. 69, v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy úmluvy upravující stejné věci, na které se vztahuje toto nařízení. Příslušnost českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly II, oddílu 1, článku 4 bodu 2 (podle něhož na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, které se používají na jeho vlastní příslušníky). S ohledem na toto ujednání lze konstatovat, že je založena příslušnost českého soudu projednat tento spor a je dána i místní příslušnost zdejšího soudu, když žalovaný je hlášen k trvalému pobytu na adrese spadající pod místní příslušnost zdejšího soudu. Pokud pak jde o rozhodné právo, kterým se daný smluvní vztah bude řídit, soud zde vycházel z čl. 25 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož toto nařízení se použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členský mi státy v rozsahu, ve kterém se týkají oblastí upravených tímto nařízením. Podle čl. 4 písm. b) tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle čl. 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytoval obvyklé bydliště, tj. v daném konkrétním případě právem českým. 5. Z žalobkyní předložených listin bylo prokázáno, že předmětem její činnosti je poskytování léčebné péče (výpis z OR), že byla žalovanému poskytnuta dne 31.5.2019 lékařská péče za částku 819,49 Kč (fakturou, ind. účtem) a že dlužnou částku žalovaný nezaplatil (upomínky, předžalobní výzva). Na základě těchto důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně žalovanému dne 31.5.2019 poskytla zdravotnickou péči v podobě ošetření na traumatologické ambulanci, v celkové ceně 819,49 Kč, přičemž žalovaný v této době nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění, když je cizím státním příslušníkem a v době poskytnutí péče nesplňoval podmínky pro zařazení do veřejného zdravotního pojištění. Z tohoto důvodu nebylo předmětné ošetření a vyšetření žalobkyni proplaceno ze systému veřejného zdravotního pojištění a žalobkyně tak žalovaného fakturou č. 3192790 vyzvala k úhradě dlužné částky, kterou žalovaný doposud neuhradil. 6. Po právní stránce soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 416 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí proto zcela vyhovět. Žalovanému byla žalobkyní dne 12. 5. 2018 poskytnuta zdravotnická péče, avšak žalovaný byl v té době veden jako cizinec, který nesplňoval podmínky účasti v systému veřejného zdravotního pojištění a tudíž dané zdravotní služby nemohly být žalobkyni uhrazeny ze systému zdravotního pojištění a proto je povinen uhradit žalobkyni tyto služby přímo žalovaný, a to na základě vyúčtování – daňového dokladu č. 3182197 na částku 1 461,60 Kč se splatností dne 10. 11. 2018. Žalovaný však až dosud takto neučinil a dluží proto žalobkyni, při vázanosti soudu rozsahem podané žaloby, právě částku 1 416 Kč. Vzhledem k této skutečnosti tak soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 1 416 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši specifikované ve výroku rozsudku shora, když žalovaný se nezaplacením uvedené částky po dni splatnosti faktury žalobkyně, tj. dne 11. 11. 2018 dostal do prodlení a žalobkyni proto v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení. 7. Podle ust. § 2636 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. 8. Podle ust. § 2636 odst. 2 občanského zákoníku, příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaného ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce poskytl žalovanému zdravotní péči, která nebyla uhrazena z pojištění. Žalovanému tak v souladu s ust. § 2636 odst. 2 občanského zákoníku vznikla povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 819,49 Kč. Protože prodlení žalovaného s úhradou dluhu je prokázáno, vznikla mu dle § 1970 občanského zákoníku dále povinnost zaplatit žalobci i úroky z prodlení ve výši dle prováděcího předpisu. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit dlužnou částku, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Lhůta k plnění činí 3 dny od právní moci rozsudku (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.). 10. Jelikož byl žalobce zcela úspěšný, má vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení byla přiznána dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a představuje odměnu advokáta za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl.č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby, to vše zvýšeno o 21% DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobce své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení ve výši celkem 1 489 Kč rukám zástupkyně žalobce.