10 C 277/2021-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 481,06 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 22.3.2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 200 Kč bankovním převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet], který měl být žalovaným splacen včetně poplatků ve výši 4 281,06 Kč, nejpozději do 19.4.2019 Smlouva o úvěru byla uzavřena tak, že žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů na webové stránky [webová adresa] a potvrdil, že se seznámil s podmínkami smlouvy, tyto odsouhlasil a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet lustrací z veřejně dostupných databází, mu byla poskytnuta dne 22.3.2019 na účet žalovaného částka 4 200 Kč. Žalovaný však do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, dluží žalobkyni jako právní nástupkyni původní věřitelky žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1.8.2021 bylo žalovanému uloženo, aby se ve lhůtě 5 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo doručeno žalovanému dne 30.8.2021, žalovaný se však ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil a na uvedené usnesení soudu nijak nereagoval a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas učinila již v žalobě. 4. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil skutkový závěr takový, že právním předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 22.3.2019 bezhotovostním převodem žalovanému na jeho účet číslo [bankovní účet] částku 4 200 Kč bez jakékoliv zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a dále, že smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Uzavření úvěrové smlouvy v řízení prokázáno nebylo, smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána. 5. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, respektive právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému částku 4 200 Kč, přičemž žalovaný netvrdil, že by něco zaplatil, čímž by nárok žalobkyně zanikl. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení. Soud má za to, že se mezi účastníky nejedná o závazek ze smlouvy o úvěru, a to z toho důvodu, že v řízení nebylo prokázáno, že by taková smlouva mezi účastníky byla uzavřena, když na předložené smlouvě absentuje podpis žalovaného a ačkoliv žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní, žádný důkaz k uzavření této smlouvy takovým způsobem neuvedla. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě v částce 4 200 Kč vyhověno a pro částku 4 281,06 Kč byla žaloba žalobkyně zamítnuta. 6. Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky předžalobní upomínkou z 25.3.2021, v níž vyzvala žalovaného zaplatit ve lhůtě do 3 dnů. Kdy tato upomínka byla žalovanému doručena, nebylo prokázáno, soud tedy vycházel z notoriety, kdy písemnost doručována prostřednictvím pošty se dostane do sféry možnosti seznámení se s jejím obsahem ve lhůtě 3 dnů od jejího podání, 7 denní lhůta plnění odpovídá obecně lhůtě dle předžalobní upomínky, žalovaný takto měl uhradit dluh do 10 dnů od podání upomínky, tj. konkrétně do 7.4.2021, od 8.4.2021 byl tedy žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku a ve výši dle vl. nařízení 351/2013 Sb., kdy výše úroku z prodlení byla v té době 8,25 % ročně. Pro výše uvedené byla tedy žaloba částečně ohledně příslušenství zamítnuta. 7. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnějším žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.