119 C 36/2019-93 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 717 866,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dodala žalované dne 25.1.2017 k její objednávce osobní automobil značky Škoda Superb [registrační značka]. Za dodání automobilu vystavila žalobkyně dne 25.1.2017 fakturu [číslo] na částku 698 000 Kč splatnou dne 25.4.2017. Také dle objednávky žalované provedla žalobkyně dne 22.2.2017 dodávku materiálu a opravu automobilu, které vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 19 866,12 Kč splatnou dne 23.5.2017. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. K tomu však nedošlo. 2. Ve věci byl dne [datum] vydán platební rozkaz č.j. [číslo jednací], proti němuž podala žalovaná odpor. 3. Ve vyjádření k žalobě žalovaná navrhla žalobu zamítnout a také uvedla, že shora uvedená skutková tvrzení žalobkyně jsou pravdivá. Procesní obrana žalované však spočívala v tom, že nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky není po právu, neboť zanikl započtením. Žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26.11.2018 pohledávku vůči žalobkyni ve výši 2 000 000 Kč. Jedná se o pohledávku vzniklou z právního titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně. [právnická osoba] se sídlem [adresa], [PSČ], [obec a číslo], [IČO] (jako postupitel, který postoupil svou pohledávku vůči žalobkyni na žalovanou) totiž plnila podle neplatně sjednané smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 uzavřené mezi ní a žalobkyní. Předmětem postoupení měla být pohledávka v celkové výši 3 891 553,43 Kč sestávající z osmi faktur blíže ve smlouvě specifikovaných jednotlivě číselným označením, konkrétní částkou a datem splatnosti. Jednotlivé faktury [číslo] [číslo] [číslo] č, [číslo], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] měly být podle obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] vystaveny pro dlužníka [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova]. Podle obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], čl. III., byla cena postoupené pohledávky smluvními stranami dohodnuta ve výši její nominální hodnoty (hodnoty jednotlivých faktur). Úhrada ceny pak byla dohodnuta ve formě pravidelných měsíčních splátek ve výši 350 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje prosincem 2016. Z porovnání textu obsahu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 s textem vystavených faktur je nepochybné, že faktury totiž byly vystaveny a zaúčtovány vůči jinému subjektu, a to [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]. Postoupení pohledávky tak bylo a je podle práva neplatné, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15.11.2016 tak podle žalované nevyvolala očekávané právní účinky, neboť smlouva neměla způsobilý předmět postoupení. Pohledávka v celkové výši 3 891 553,18 Kč na [právnická osoba] s.r.o. proto nepřešla. I přes tento závěr [právnická osoba] s.r.o. však na dohodnutou cenu žalobkyni plnila celkově 2 000 000 Kč, aniž by k tomu existoval platný právní důvod. Žalovaná oznámením ze dne 7.12.2018 oznámila žalobkyni, že na svou pohledávku za ní ve výši 2 000 000 Kč započítává podle § 1982 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, svůj závazek za ní v celkové výši 1 175 371, 18 Kč, a to z titulu dosud žalovanou neuhrazených faktur [číslo] znějící na částku 19 866,12 Kč za dodaný materiál a provedenou práci, [číslo] znějící na částku 458 000 Kč za dodaný automobil Škoda Octavia, [číslo] na částku 698 000 Kč za dodaný automobil Škoda Superb. Současně jí oznámila, že takto identifikovaný závazek tak zanikl v celém rozsahu. Konečně žalovaná vyzvala žalobkyni k úhradě částky 824 628,82 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které vzniklo plněním splátek kupní ceny za neplatně postoupenou pohledávku. Částka 824 628,82 Kč představuje rozdíl z pohledávky ve výši 2 000 000 Kč (ta byla na žalovanou postoupena) a závazku, který je identifikován výše. 4. Soud v projednávané věci vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobkyně dodala žalované předmětný automobil, za který žalovaná byla povinna zaplatit kupní cenu ve výši 698 000 Kč a že žalobkyně pro žalovanou dle její objednávky provedla dodávku a opravu auta, za kterou vyúčtovala částku 19 866,12 Kč. Sporné v řízení zůstalo to, zda tyto dvě již splatné částky jako pohledávky žalobkyně vůči žalované zanikly započtením, jak popsala žalovaná ve své procesní obraně. 5. Soud provedl dokazování účastníky označenými listinami a výslechy dvou svědků, přičemž vzal za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně žalované dodala osobní automobil Škoda Suberb, [registrační značka] a žalovaná byla povinna uhradit za tento dodaný automobil celkem 698 000 Kč, tato částka byla žalované vyúčtovaná fakturou [číslo] splatnou 25. 4. 2017. Dále pak žalobkyně pro žalovanou podle její objednávky provedla dodávku a opravu auta, které vyúčtovala žalované fakturou [číslo] částkou 19 866,12 Kč, splatnou dne 23. 5. 2017. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané z nesporných tvrzení účastníků, jakož i z listin označených jako daňový doklad ze dne [datum] čl. 2, daňový doklad ze dne [datum] čl. 2 verte, předžalobní pokus o smír ze dne 11. 6. 2019. 6. Dále soud provedl dokazování k procesní obraně žalované, a to že uvedené pohledávky žalobkyně ve výši 698 000 Kč a 19 866,12 Kč, které žalovaná nerozporovala, zanikly započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni, plynoucí z toho, že žalovaná nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 11. 2018 pohledávku vůči žalobkyni ve výši 2 000 000 Kč, když se mělo jednat o pohledávku vzniklou z právního titulu bezdůvodného obohacení na straně žalobkyně vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. Ta totiž měla plnit žalobkyni podle neplatně sjednané smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 uzavřené mezi ní a žalobkyní. Předmětem postoupení měla být pohledávka v celkové výši 3 891 553,43 Kč za [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [anonymizována čtyři slova], sestávající z osmi faktur blíže ve smlouvě specifikovaných jednotlivě číselným označením, konkrétní částkou a datem splatnosti. Faktury ale byly vystaveny a zaúčtovány vůči jinému subjektu, a to [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] Cena za postoupené pohledávky byla dohodnuta ve výši 3 891 553,43 Kč, z této ceny již [právnická osoba] s.r.o. plnila žalobkyni celkem 2 000 000 Kč. Žalobkyně nerozporovala v řízení skutečnost, že by od [právnická osoba] s.r.o. za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení ze dne [datum] obdržela tyto částky, proto soud k tomuto neprováděl dokazování doklady o platbách, jak navrhovala žalovaná. K tvrzením žalované o započtení pak soud provedl listinné důkazy, označené jako smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 11. 2018 (přílohová obálka), oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2018 čl. 24 a totéž čl. 35, odpověď ze dne 11. 12. 2018 čl. 36, smlouva o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 včetně daňových dokladů čl. 29-34, detail insolvenčního řízení [právnická osoba] čl. 62 a čl. 68, seznam přihlášených pohledávek čl. 65-67, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] čl. 72-74, sdělení Městského soudu v Praze ze dne [datum] čl. 76, když z těchto listin v návaznosti na dále provedené výslechy 2 svědků, a to [příjmení] a [příjmení], nevzal soud za prokázané, že by pohledávky žalobkyně uplatněné proti žalované v tomto řízení zanikly započtením pohledávky žalované. Svědek [příjmení] jako ředitel žalované sice popisoval jakým způsobem za [právnická osoba] s.r.o., tj. za žalovanou, nabýval pohledávky od [právnická osoba] s.r.o., avšak tato jeho výpověď nemohla zvrátit dále prezentovaný právní názor soudu o nemožnosti započtení takto nabyté (a nelikvidní a nejisté) pohledávky žalovanou vůči žalobkyni. Rovněž svědek [příjmení] jako tehdejší jednatel společnosti [právnická osoba] vysvětloval jakým způsobem [právnická osoba] s.r.o.„ nabyla“ pohledávku a postoupila ji žalované, avšak neuměl spolehlivě vysvětlit, z jakého důvodu následně uznala [právnická osoba] [anonymizováno]. v rámci insolvenčního řízení pohledávku žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 celkem ve výši 2 091 553,43 Kč a proč tuto pohledávku v rámci insolvenčního řízení jako dlužník nepopřela, když před tím postoupila na žalovanou pohledávku z titulu toho, že plnila na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2016 žalobkyni tzv. bez právního důvodu, když tuto smlouvu posoudila tato společnost jako neplatnou (viz. důkazy: detail insolvenčního řízení [právnická osoba] čl. 62 a čl. 68, seznam přihlášených pohledávek čl. 65-67, výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] čl. 72-74). Svědci [příjmení] a [příjmení] jako„ představitelé“ společností žalované a [právnická osoba] se prezentovali jako„ dobří obchodní partneři“, kteří dlouhodobě spolupracovali (a spolupracují). Svědek [příjmení] pak také uvedl, že se za [právnická osoba] [anonymizováno]. u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. snažil o zaplacení svých pohledávek, ale protože tato společnost neměla peníze, nedošlo