§ 111 insolvenční zákon – Nakládání s majetkovou podstatou
Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) · 182/2006 Sb. · účinné od 24. 7. 2021 · Insolvence a exekuce
Stručně: Paragraf 111 insolvenčního zákona stanovuje, že dlužník je od zahájení insolvenčního řízení omezen v nakládání se svým majetkem, aby nedocházelo k jeho podstatným změnám nebo zmenšení, a určuje, jaké úkony jsou z tohoto omezení vyňaty a jaké jsou důsledky porušení těchto pravidel. (§ 111 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, znění účinné od 24. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Nakládání s majetkovou podstatou
- Týká se: dlužník, soud, věřitel
- Odkazuje na: § 168, § 169
- Judikatura: na § 111 odkazuje 171 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Nakládání s majetkovou podstatou“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 10. 1. 2030 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 182/2006 Sb.
(1) Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy22), k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné.
(3) Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Dlužník nesmí po zahájení insolvenčního řízení provádět zásadní změny ve svém majetku (např. prodávat nemovitosti, převádět velký majetek), které by mohly zmenšit majetkovou podstatu nebo změnit její složení.
- Peníze, které dlužník dlužil před zahájením insolvenčního řízení, smí splácet jen v omezeném rozsahu a za podmínek daných zákonem.
- Určité úkony, jako je běžné hospodaření podniku, plnění zákonných povinností nebo odvracení hrozící škody, jsou z tohoto omezení vyňaty a dlužník je může provádět.
- Úkony, které dlužník učiní v rozporu s těmito omezeními, jsou neúčinné vůči věřitelům, což znamená, že věřitelé je nemusí respektovat, pokud k nim nebyl předem získán souhlas insolvenčního soudu.
Na co si dát pozor
- Dlužník by měl pečlivě zvážit každý úkon týkající se jeho majetku po zahájení insolvenčního řízení, aby se vyhnul jeho neúčinnosti vůči věřitelům.
- V případě pochybností o tom, zda je určitý úkon povolen, je vhodné požádat o souhlas insolvenční soud.
- Omezení se vztahuje i na majetek, který do majetkové podstaty *může* náležet, nikoli jen na ten, který do ní prokazatelně patří.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 111
Jak soudy aplikují § 111
Dále poukazuje na původ finančních prostředků na účtech (označených) bank s tím, že získal-li dlužník tyto finanční prostředky zápůjčkami (až) v době po zahájení insolvenčního řízení, šlo úkony učiněné v rozporu s § 111 insolvenčního zákona, které jsou vůči jeho věřitelům neúčinné; k těmto částkám by tak nemělo být přihlíženo při posuzování důvodnosti insolvenčního návrhu.
… občanský zákoník, nahradil s účinností od 1. ledna 2014 pojem „právní úkon“ dle § 34 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, pojmem „právní jednání“ (srov. § 545 a násl. o. z.). Ve stejném duchu je proto třeba pro rozhodné období interpretovat slovní spojení „právní úkon“ v § 111 insolvenčního zákona a v § 235 a násl. insolvenčního zákona.
Odvolací soud uvedl, že insolvenční správce může odpůrčí žalobou podle § 235 a § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), napadnout pouze právní jednání dlužníka, ať už jde o právní jednání ve smyslu § 111 insolvenčního zákona, nebo právní jednání předpokládaná v § 240, § 241 a § 242 insolvenčního zákona.