12 C 401/2020-72 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 10. 2020, ve znění petitu opraveného podáním ze dne 22. 10. 2020 a ve znění podání ze dne 16. 2. 2021, 29. 6. 2021 a 5. 10. 2021, domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 7 299,70 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o revolvingovém úvěru. 2. Žalovaná v podání ze dne 16. 3. 2021, ve znění jeho doplnění ze dne 31. 3. 2021 a 23. 8. 2021 uvedla, že se žalovanou částkou nesouhlasí a shledává ji jako nepřiměřenou, kdy [právnická osoba] uhradila ze zapůjčené částky 10 000 Kč dne 4. 8. 2017 částku 1 000 Kč, dne 10. 11. 2017 částku 4 000 Kč a dne 5. 2. 2018 částku 2 000 Kč, a dále [právnická osoba], jako vymáhací společnosti [právnická osoba], dne 25. 1. 2018 částku 2 000 Kč. Pro případ, že žalovaná částka (či její část) bude shledána jako oprávněná, žalovaná navrhla, aby jí byla uložena povinnost tuto uhradit ve splátkách v maximální výši 1 000 Kč měsíčně, a to s ohledem na její finanční situaci. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 9. 2021, které bylo odročeno na 22. 10. 2021, přičemž k těmto se žalobkyně, právní zástupce žalobkyně ani žalovaná po předchozí omluvě nedostavili. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti, když s tímto postupem všichni jmenovaní vyslovili souhlas. 4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvami o postoupení pohledávek, seznamy postupovaných pohledávek, smlouvou o revolvingovém úvěru, obchodními podmínkami, výpisy z účtu, žádostí o poskytnutí úvěru (loan application), potvrzeními o provedení plateb, pravidelnými měsíčními výpisy, oznámeními o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou, dokladem o doručení a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ Ferratum“), a žalovanou byla dne 20. 4. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou, a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo ve výši 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, přičemž minimální pravidelná splátka byla splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaná na základě úvěrové smlouvy čerpala celkem částku ve výši 10 000 Kč, a to jednorázově dne 20. 4. 2017 bezhotovostním bankovním převodem. Žalovaná neplnila smluvní povinnosti, když nesplácela úvěr řádně a včas, přičemž neuhradila jistinu úvěru ve výši 7 299,70 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení dnem následujícím po dni splatnosti, tj. 21. 7. 2017, kdy právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena ze [právnická osoba] na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku dále postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná dlužnou částku neuhradila. 6. Uvedená skutková zjištění učinil soud ze všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, kdy v prvé řadě soud vycházel z úvěrové smlouvy. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně. Nárok zdejší soud posoudil z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Společnost [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku dále postoupila na žalobkyni. Aktivní legitimace žalobkyně je tedy dovozována z obou smluv o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyčerpala z úvěrového rámce 35 000 Kč částku 10 000 Kč, avšak tyto finanční prostředky nevrátila řádně a včas, přičemž na předžalobní výzvu nereagovala, shledal soud žalobu zcela po právu a výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení žalované částky představující neuhrazenou část čerpané jistiny ve výši 7 299,70 Kč a souvisejících zákonných úroků z prodlení od 21. 7. 2017 do zaplacení v zákonné výši 8,05 % ročně, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšným účastníkem řízení, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují: odměna advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 200 Kč, tj. celkem 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, jakož i zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Dohromady náklady řízení tak představují částku 1 489 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.