14 C 149/2021-28 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 26.3.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 13 200 Kč, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení, žalobkyni vyzval k doplacení soudního poplatku. 4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně i právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvili. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti všech účastníků a právního zástupce žalobkyně. 5. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 3.10.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek představující úroky ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši 1 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč v rozsahu 58 splátek. První splátka byla splatná 10.10.2017 a poslední splátka byla splatná dne 13.11.2018. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 4 200 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka spol. [právnická osoba], za žalovaným, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Zdejší soud nárok žalobkyně neposoudil z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., Okresní soud ve Frýdku-Místku má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena v rozporu s ust. § 86 odst. 1 a násl, zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti shledal zdejší soud tuto smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, proto nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení. Zdejší soud má za to, že vzhledem k tomu, že absentují jakékoliv doklady prokazující majetkové a finanční poměry žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, nebyla tvrzení žalobkyně o dostačující úvěruschopnosti jednoznačně prokázána a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, a to zejména jeho nález III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019 se jedná o natolik základní zásadu právní, na které spočívá právní řád ČR, její porušení má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak je tomu v tomto projednávaném případě. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, do dnešního dne bylo uhrazeno 4 200 Kč, jak tvrdí žalobkyně a žalovaný nezpochybňoval, zbývá tedy k úhradě na jistině 5 800 Kč. V této části byla žaloba úspěšná stejně jako v příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, která byla doručena dne 26.2.2021. Dnem následujícím se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením přiznané částky a tyto zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně je žalovaný povinen dle výroku I. zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, její procesní úspěšnost se blíží procesní neúspěšnosti, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navíc žalovanému žádné náklady nevznikly.