14 C 199/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 19.4.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 580,50 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace, potvrzením o platbě, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 31.7.2019 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 9 400 Kč. Žalovaná se ho zavázal vrátit se splatností 16.8.2019 a zaplatit za to poplatek v kapitalizované výši 6 180,50 Kč. Žalovaný úvěr čerpal 31.7.2019, úvěr nevrátil, poplatek neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.3.2021 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2.2.2021. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o úvěru jednoznačně vyplývají vzájemná práva a povinnosti úvěrovaného a úvěrové společnosti, zejména skutečnost, že úvěr byl sjednán ve výši 9 400 Kč prostřednictvím prostředku komunikace na dálku se splatností 16.8.2019 a poplatek ve výši 6 180,50 Kč. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku, zejména nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 9 400 Kč. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu, neboť zdejší soud s přihlédnutím k ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti. V daném případě tak žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 9 400 Kč včetně zákonných úroků z prodlení z přiznané částky 9 400 Kč od 6.2.2021, tedy po doručení předžalobní výzvy ze dne 2.2.2021, která byla odeslána dne 2.2.2021, k dispozici žalovaného nejpozději 5.2.2021 a v prodlení se žalovaný ocitl nejpozději 6.2.2021, to vše je žalovaný dle výroku I. povinen žalobkyni zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí podle § 160 odst. 1 o.s.ř., ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. V daném případě má soud za to, že úvěrující společnost, tedy společnost [právnická osoba], se nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, žalobkyni ani netvrdí, ani neprokazuje, že se touto úvěruschopností zabývala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Pro tento nedostatek posouzení úvěruschopnosti, kdy absentují základní informace o příjmech a výdajích žalovaného v době uzavření úvěrové smlouvy, tedy 31.7.2019, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, a to rovněž s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná. Procesně úspěšná byla v rozsahu 60 %, neúspěšná v rozsahu 40 %, má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 20 % Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 3 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 1 adv. tarifu vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, celkem 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč + DPH ve výši 252 Kč. Při stoprocentní úspěšnosti se jedná o náklady ve výši 2 252 Kč, při 20 % úspěšnosti má žalobkyně dle výroku III. právo na náklady řízení ve výši 450,40 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.