14 C 343/2020-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.4.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 500 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1.12.2020 byl žalovaný vyzván, aby se vyjádřil podle § 115a o.s.ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které byly předloženy žalobkyní, a to smlouvy, předpisu splátek, zprávy klienta, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi účastníky byla dne 8.4.2017 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit za to úroky ve výši 28 % ročně v kapitalizované výši 2 800 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč a poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč včetně poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 1 900 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 900 Kč po odečtení poplatku za uzavření úvěru ve výši 400 Kč měl žalovaný uhradit v 13 pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, dostal se dne 9.6.2017 do prodlení se splácením svého dluhu, neboť řádně a včas neuhradil druhou splátku dne 8.6.2017. Splatnost celého závazku nastala 8.5.2018. Žalovaný doposud uhradil 2 300 Kč. Tato částka byla započtena na úroky. Žalovaný dluží na jistině 10 000 Kč, 500 Kč představuje dluh na úrocích, neboť kapitalizovaná výše úroku činila 2 800 Kč. Předžalobní výzva ze dne 18.2.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 8. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. Předložená smlouva o úvěru byla posouzena nejen dle ust. § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb., ale rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ust. § 86 odst. 1 a následujících je úvěrující společnost povinna zkoumat řádně úvěruschopnost žalované, tedy zkoumat, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry v době uzavření smlouvy. V daném případě žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se zabývala jako úvěrující společnost úvěruschopností, respektive že by se jí zabývala dostačujícím způsobem. Soud proto smlouvu o spotřebitelském úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení a nikoliv z titulu smlouvy o úvěru. Za situace, kdy žalovaný zaplatil 2 300 Kč, tuto částku započetl soud na jistinu a zbývá tedy k úhradě jistiny 7 700 Kč. V této části soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky ve výši 7 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení po doručení předžalobní výzvy, tedy od 22.2.2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbývajícím rozsahu z důvodu shora uvedených žalobu co do částky 2 800 Kč a zákonných úroků z prodlení od 10.5.2018 do 21.2.2020 z částky 10 500 Kč a z částky 2 800 Kč od 22.2.2020 zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 73 %, v rozsahu 27 % úspěšná nebyla, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 46 % Náklady řízení žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 14b odst. 1 adv. tarifu s ohledem na formulářový typ žaloby, 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč, 2 režijní paušály po 100 Kč, celkem 200 Kč, dohromady 1 600 Kč, poměrná část v rozsahu 46 % činí 736 Kč. Dle výroku II. je žalovaný, kterému žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 736 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.