14 C 355/2021-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.5.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 091 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, výpisem z účtu, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky, poštovním podacím archem, potvrzením o úplatě, upomínkami, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] a žalovaným byla dne 13.2.2019 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 19 900 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit se splatností dne 15.3.2019, přičemž celkem měl zaplatit 23 386 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 8.9.2020. Předžalobní výzva ze dne 3.5.2021 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 5.5.2021, žalovaný ničeho nezaplatil. 5. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky. Poskytnutí finančních prostředků jednoznačně vyplývá ze smlouvy o úvěru. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 6. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně v celém rozsahu. V projednávaném případě dospěl soud k závěru, že pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti je předložená smlouva o úvěru absolutně neplatná a soud nárok žalobkyně posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného, respektive že by se touto úvěruschopností zabývala dostačujícím způsobem tak, jak jí to ukládají ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu a ustálenou judikaturu Ústavního soudu má soud za to, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je třeba tedy nárok posoudit z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 19 300 Kč, žalovaný ničeho nezaplatil, zbývá k úhradě na jistině 19 300 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, žalovaného výrokem I. zavázal k tomu, aby žalobkyni zaplatit částku ve výši 19 300 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení po doručení předžalobní výzvy ze dne 3.5.2021, která byla předána k přepravě dne 5.5.2021, třetím dnem se ocitla v dispozici žalovaného, tj. nejpozději dne 8.5.2021, dnem následujícím byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl, z důvodů shora uvedených ve zbývajícím rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu výrokem II. zamítl pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, neboť jak soud znovu připomíná, žalobkyně ani netvrdila, ani neprokazovala, že se úvěrující společnost touto úvěruschopností vůbec zabývala v době uzavření smlouvy o úvěru ze dne 13.2.2019. 10. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., s ohledem na rozsah procesní úspěšnosti přiznal soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 871,74 Kč, neboť žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 66,7 %, neúspěšná v rozsahu 33,3 %, má proto právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33,40 %, přičemž náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 158 Kč, tři úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. s ohledem na formulářový typ žaloby, za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, 3x RP po 100 Kč a DPH, dohromady při 100 % úspěšnosti činí náklady celkem 2 610 Kč, při úspěšnosti v rozsahu 33,40 % se jedná o částku ve výši 871,74 Kč Tyto náklady řízení dle výroku III je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.