14 C 371/2020-16 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 25.9.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalované zaplacení částky ve výši 4 400 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.1.2021 byla žalovaná vyzvána, aby se vyjádřila podle § 115a o.s.ř., zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o spotřebitelském úvěru, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, a žalovanou byla dne 4.6.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit a zaplatit za to úroky v kapitalizované výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč. Celková dlužná částka měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 15.7.2018. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, celkem uhradila nároky vyplývající ze smlouvy 13 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná uvědomena oznámením o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Předžalobní výzva ze dne 30.4.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaná zbytek nároku nezaplatila. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. 7. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně. V průběhu řízení bylo nepochybně prokázáno, že mezi úvěrující [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr a žalovaná se ho zavázala vrátit s tím, že uhradí kapitalizované úroky, administrativní poplatek i poplatek za hotovostní režim splátek. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, což žalovaná v průběhu řízení nezpochybňovala, předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla posouzena soudem nejen dle ustanovení § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb., ale rovněž ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Dle příslušných ustanovení předmětného zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ust. § 86 odst. 1 a násl. je úvěrující společnost v době uzavření úvěrové smlouvy povinna zkoumat úvěruschopnost žalované, tedy zda je schopna řádně hradit závazky. V daném případě přesto, že žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, tvrdila, že se úvěrující společnost řádně zabývala úvěruschopností, a to dostačujícím způsobem. Tato tvrzení nebyla v řízení prokázána, neboť k tvrzením o úvěruschopnosti byla předložena pouze karta zákazníka. Dle karty zákazníka je zřejmé, že úvěrující společnost spoléhala pouze na informace, které jí úvěrovaná poskytla, tyto informace nijak neověřoval, nebyly předloženy důkazy, v daném případě tak shledal zdejší soud pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu posoudil nárok z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Pokud dle tvrzení žalobkyně žalovaná na nároky ze smlouvy uhradila celkem 13 000 Kč, přeplatila tedy celou jistinu ve výši 10 000 Kč, shledal zdejší soud nárok žalobkyně na zaplacení zbývající části nároku představující úroky, administrativní poplatek a poplatek za hotovostní režim splátek jako nedůvodným a žalobě nevyhověl s tím, že výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalované v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.