14 C 374/2020-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 25.9.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 090 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4.1.2021 byl žalovaný vyzván k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl podle § 115a o.s.ř. upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, výpisu z obchodního rejstříku, smlouvy o půjčce, karty zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvy a dokladu o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, a žalovaným byla dne 14.12.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek představující úroky ve výši 19,52 % ročně v kapitalizované výši 1 600 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč. Dále se zavázal zaplatit doplňkovou službu životního pojištění představující poplatek ve výši 240 Kč. Celková dlužná částka ve výši 14 640 měla být hrazena ze strany žalovaného v pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč v rozsahu 60 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 7.2.2019. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 8 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 byla pohledávka spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], SE, za žalovaným, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Předžalobní výzva je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 7. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 10. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně. V průběhu řízení bylo sice nepochybně prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, předložená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., ale rovněž ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ukládají úvěrující společnosti zabývat se řádně úvěruschopností úvěrovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila soudu žádné právně relevantní důkazy k posouzení úvěruschopnosti až na kartu zákazníka, dospěl soud k závěru, že předložená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. V daném případě úvěrující společnost spoléhala pouze na informace poskytnuté žalovaným, tyto informace zanesla do karty zákazníka, aniž blíže ověřovala a osvědčovala skutečnosti, zejména chybí jakékoliv důkazy prokazující finanční a majetkové poměry v době úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že nejsou pravdivá tvrzení žalobkyně o tom, že se úvěrující společnost řádně zabývala úvěruschopností. Pro tyto nedostatky shledává zdejší soud smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a nárok posoudil z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. Za situace, kdy žalobkyně jednoznačně tvrdí, že doposud žalovaný na nároky ze smlouvy uhradil 8 800 Kč, jistina představuje 8 000 Kč, shledává zdejší soud žalobu nedůvodnou, neboť jistina byla v celé výši zaplacena. V daném případě tak soud žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla zcela procesně neúspěšná, žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.