14 C 379/2021-13 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 10. 2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 368,40 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 2. 11. 2021 byl žalovaný vyzván, aby se podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která svůj souhlas vyslovila v žalobě samotné. 4. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru, výpisu provedené platby převodem, smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vč. dokladu o odeslání. 5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Dne 20. 9. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (v žalobě nesprávně [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžitou zápůjčku ve formě jednorázového a bezúčelového úvěru ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jednorázovou platbou do termínu splatnosti 20. 10. 2019 společně s celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 368,40 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve sjednané výši bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] dne 20. 9. 2019. Žalovaný však zápůjčku ve sjednaném termínu splatnosti ani později nevrátil. Dne 25. 3. 2021 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek společnosti [právnická osoba], včetně pohledávky za žalovaným, na žalobkyni. Žalovaný byl uvědomen o postoupení pohledávky právní předchůdkyní žalobkyně písemně oznámením ze dne 3. 4. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021. 6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud v prvé řadě vycházel ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek) a oznámení o postoupení pohledávky. Soud dále připomíná, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybňoval věrohodnost ani pravdivost předložených listinných důkazů ani vyčíslenou pohledávku. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí; dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 16. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému dne 20. 9. 2019 poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně byla a je podnikatelem, jehož předmětem činnosti je mj. poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru, a jelikož tak finanční prostředky poskytla žalovanému jako spotřebiteli v rámci své podnikatelské činnosti, je poskytnutá zápůjčka spotřebitelským úvěrem. Zdejší soud pak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se zcela nedostatečně zabývala úvěruschopností žalovaného, když tohoto měla pouze lustrovat ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, CRKI, BRKI), avšak nijak se nezabývala jeho příjmy, výdaji ani způsoby, jakými plní dosavadní dluhy, kdy tyto si ani nevyžádala, natož aby si je ověřila. Soud proto učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že neposoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy za situace, kdy nebyly vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, pročež je dotčená smlouva o zápůjčce neplatná, a to absolutně (srov. § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 věta první občanského zákoníku), kdy tento závěr koresponduje i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). 17. Zdejší soud tak posoudil nárok žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena, nikoliv z titulu smlouvy o zápůjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud ničeho z mu poskytnuté částky 4 000 Kč neuhradil, zbývá dle závěru soudu k úhradě jistiny stále částka ve výši 4 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění v trvání tří dnů od odeslání předžalobní výzvy, tedy od 7. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud nepřistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, a to již ze zamítnuté části jistiny vyplývá, že úspěšnější byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení; dle obsah