14 C 68/2021-15 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 27.1.2021 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 500 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení. 4. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22.2.2021 byl žalovaný vyzván k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání a současně byl podle § 115a o.s.ř. upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně. 5. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, a to výpisu z obchodního rejstříku, smlouvou o půjčce včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem. 6. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění tohoto skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba], a žalovaným byla dne 6.1.2015 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit a zaplatit za to poplatek představující úroky ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši 1 120 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 3 200 Kč. Současně se zavázal uhradit poplatek životního pojištění ve výši 232 Kč. Celková dlužná částka ve výši 14 152 Kč měla být hrazena ze strany žalované v pravidelných týdenních splátkách po 244 Kč v rozsahu 58 splátek. Poslední splátka byla splatná dne 16.2.2016. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, celkem uhradil 10 652 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka spol. [právnická osoba], za žalovaným, postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019. Předžalobní výzva ze dne 3.9.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy žalovaný dlužnou částku neuhradil. 7. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, tedy skutečnost, že úvěrová smlouva byla uzavřena, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč a že žalovaný doposud zaplatil 10 652 Kč. V průběhu řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností žalovaného. 8. Podle § 2395 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. V projednávaném případě posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba nebyla ke zdejšímu soudu podána důvodně. Soudu byla předložena žaloba, kdy nárok žalobkyně dovozovala ze smlouvy o půjčce ze dne 6.1.2015. Zdejší soud poté, co posoudil smlouvou o půjčce a všechny další listinné důkazy, dospěl k závěru, že nárok žalobkyně nelze posoudit z titulu smlouvy o půjčce, ale z titulu bezdůvodného obohacení, neboť úvěrující společnost v době uzavření smlouvy se nezabývala úvěruschopností žalovaného, respektive se jí nezabývala dostačujícím způsobem. Pokud žalobkyně tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala a k tomuto předkládala kartu zákazníka, toto považuje zdejší soud za nedostatečné, neboť absentují jakékoliv důkazy prokazující skutečné majetkové a finanční poměry žalovaného, tedy jaké byly jeho příjmy a výdaje v době uzavření úvěrové smlouvy, když úvěrující společnost se pouze omezila na informace, které jí žalovaný poskytl a které zanesla do karty zákazníka, aniž je blíže ověřovala. V daném případě tak dle závěru soudu úvěrující společnost porušila ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., smlouvu o úvěru shledal zdejší soud absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu má za to, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu a vzhledem k tomu posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud na základě smlouvy o půjčce byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, žalovaný doposud uhradil 10 652 Kč, zcela nepochybně již přeplatil poskytnuté finanční prostředky a z titulu bezdůvodného obohacení již žalobkyně nemá právo na zaplacení žádné částky. Soud z důvodů shora uvedených proto žalobě nevyhověl a výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla procesně neúspěšná, žalovanému jako procesně úspěšnému účastníku řízení žádné náklady nevznikly. Bylo proto výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.