15 C 303/2020-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 1.402,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6.9.2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO], zapsané v OR vedeném [název soudu], oddíl [písmeno], vložka [číslo], sídlem [adresa] (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. 2. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 27.3. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16.4.2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 800 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 602,48 Kč, který byl splatný dne 16.4.2018 (případně snížené o přijatou platbu anebo i jednorázovou slevu). Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 800 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 16.4.2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 27.3.2018 na bankovní účet [číslo] [částka], který žalovaný uvedl. 3. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 800 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 16.4.2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 27.3.2018. 4. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [číslo] [částka]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu 333441 a číslem Smlouvy o úvěru [číslo] [číslo]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [číslo] [číslo], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 602,48 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 16.4.2018. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. 5. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 27.6.2020. 6. Celková výše nároků žalobkyně činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 1402,48 Kč, nejpozději splatných dne 16.4.2018. 7. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s vydáním rozhodnutí bez nařízení jednání (u žalovaného soud vycházel s fikce souhlasu), soud postupoval dle 115a o.s.ř. a ve věci nenařizoval jednání. 8. Soud provedl dokazování listinami založenými žalobkyní, a to Smlouvou o úvěru ze dne 27.3.2018 č. [číslo] [číslo], oznámením o postoupení pohledávky z 27.6.2020, Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 2.4.2020 včetně Seznamu postupovaných pohledávek, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého účastníci uzavřeli dne 27.3.2017 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalovanému téhož dne částku 800 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 602,48 Kč uhradit úvěrujícímu do 16.4.2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil ani z části. Výzvou ze dne 27.6.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky. [právnická osoba] ze dne 15.2.2021 bylo zjištěno, že žalovaný není majitelem účtu [číslo] [částka], majitelem účtu je [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. 9. Ze zprávy České spořitelny a.s. ze dne 21.4.2021 bylo zjištěno, že na účet [číslo] [částka] [anonymizováno] dne 27.3.2018 připsána částka 800 Kč z účtu [právnická osoba], a to pod VS 8605135440 s poznámkou pro příjemce Zápůjčka [číslo] [číslo]. 10. Z výše uvedeného učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný není majitelem účtu, na který byla částka 800 Kč připsána. Majitelem účtu je [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Podle Smlouvy o úvěru č. [číslo] [číslo] se podává v bodě 4.1., že úvěrující odesílá sjednaný úvěr na klientem zvolený bankovní účet. S ohledem na skutečnost, že platba ve výši 800 Kč byla dostatečně identifikovaná variabilním symbolem – rodným číslem žalovaného [číslo], správným číslem smlouvy [číslo] [číslo], dospěl soud k závěru, že platba ve prospěch žalovaného byla zaslána na jím zvolený účet, jehož vlastníkem je třetí osoba. 11. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve výši 800 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle s 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 14. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Výše uvedená ustanovení s 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně doplnila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že byly ověřovány příjmy a výdaje žalovaného a že byl žalovaný kontrolován ve veřejně dostupných databázích. Neuvedla však, z jakých podkladů příjmy a výdaje ověřovala a nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Nebylo tedy prokázáno že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušil ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 27.3.2018 neplatná. 16. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že pr