18 C 71/2021-27 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení částky ve výši 5 848 Kč představující jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 1 748 Kč, a to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum]. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 4 000 Kč při podpisu smlouvy, žalovaný se zavázal k úhradě této částky do [datum]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 4 000 Kč Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky [datum] do dne [datum], v celkové výši 1 748 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena, o čemž byl žalovaný obeznámen oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 3. Žalobkyně, jakož i její zástupce se k jednání nedostavili, svou neúčast omluvili a nežádali odročení jednání. 4. Žalovaný se ve věci během řízení nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. 5. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku 4 000 Kč, ničeho právní předchůdkyni neuhradil, následně pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 7. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah právní předchůdkyně žalobkyně a žalované podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o zápůjčce, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb. 8. Soud tedy zkoumal, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z důvodu chybějících tvrzení a k nich odpovídajících důkazních návrhů soud nařídil jednání, byl připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu k doplnění tvrzení a označení důkazních návrhů k tvrzením týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalující strana k jednání nedostavila, zbavila se tak možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., přičemž soud zdůrazňuje, že soud může poskytnout toto poučení pouze při jednání. 9. Soud uzavírá, že žalobkyně v řízení neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 10. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 4 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vydat podle § 1879 OZ žalobkyni, neboť právě jí byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným platně postoupena. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč, přičemž dosud neuhradil ničeho, proto soud zavázal žalovaného k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč, spolu s částkou ve výši 4 000 Kč je žalovaný povinen podle § 1970 OZ zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění rozhodném k počátku prodlení žalovaného. Prodlení žalovaného se odvíjí od prokazatelné výzvy žalobkyně k úhradě dluhu (která byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]), ta byla zaslána žalovanému dne [datum], doručena tedy musela být nejpozději dne [datum], přičemž žalobkyně stanovila v této výzvě žalovanému lhůtu deseti dnů ke splnění dluhu, splatnost tedy nastala dne [datum] a následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 11. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 29 8. 2020 do [datum], dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 466,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a částky 1 748 Kč, představující smluvní pokutu. 12. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o. s. ř. převážný procesní úspěch žalobkyně, a to v 63,44 %, neúspěch činil 36,56 %, tedy náleží jí náhrada nákladů řízení po zaokrouhlení ve výši 27 %, tedy částka 369 Kč, neboť plná náhrada nákladů řízení by činila částku ve výši 1 368 Kč. 13. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.