19 C 210/2021-29 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 33 902 Kč (jako součtu částek 27 288 Kč, 3 250 Kč, 300 Kč, 1 996 Kč a 1068 Kč), úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 27 288 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 288 Kč, obojí od 1. 3. 2021 do zaplacení s tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (z toho 27 500 Kč převedla na účet určený žalovaným a zbytek 2 500 Kč převedla na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi). Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní lístky z pracovního poměru žalovaného a ověřovala si jeho příjmy telefonicky u zaměstnavatele, výpisy z jeho běžného účtu, prověřením v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků, náklady na bydlení v porovnání s normativními náklady pro nájemní bydlení. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky ve výši celkem 42 000 Kč žalobkyni vrátit ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. 10. 2020. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni 28. 2. 2021 a žalobkyně tedy požaduje částku, představující dosud neuhrazenou jistinu 27 288 Kč, dlužné splátky ke dni zesplatnění ve výši 3 250 Kč, náklady za upomínky 300 Kč (3x 100 Kč), smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč za neuhrazené splátky v počtu 4 po 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 068 Kč, tj. 0,1 % denně z neuhrazené částky 30 538 Kč od 1. 3. 2021 do 4. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Z žalobkyní předložených důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, seznamem nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], úvěrovými podmínkami, potvrzením banky o převedení úhrad ze dne [datum], upomínkou, oznámením o zesplatnění ze dne 28. 2. 2021 s poštovním podacím archem, potvrzením České pošty, čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně [jméno] [jméno], posouzením bonity smlouvy, tabulkou umoření, čestným prohlášením žalovaného, doklady o výdajích a příjmech žalovaného, výpisy z centrální evidence exekucí, výplatními páskami, transakcí z účtu žalovaného, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání, které soud posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně jako úvěrující společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ho zavázal splácet v 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč s tím, že první splátka byla splatná 20. 10. 2020. Úvěrující společnost se řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného. Před uzavřením smlouvy zkoumala a ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tím, že si vyžádala výplatní lístky z pracovního poměru žalovaného, výpisy z jeho běžného účtu, prověřením v databázi centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, čestným prohlášením žalovaného ohledně jeho příjmů a závazků, náklady na bydlení v porovnání s normativními náklady pro nájemní bydlení. V případě porušení povinností žalovaným žalobkyně podle VOP byla oprávněna úvěr zesplatnit, a to dostane-li se žalovaný do prodlení s placením jedné splátky nebo jen její části, po dobu delší než dva měsíce. V daném případě se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky a byl vyzván k její úhradě ve 30 denní lhůtě. Současně byl poučen, že neprovede-li úhradu v této lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru. Toto sdělení bylo obsaženo v dopisech žalobkyně ze dne 27. 12. 2020, 27. 1. 2020 a 28. 2. 2021. Žalovaný úhradu neprovedl, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 2. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Za všechna tři tato písemná podání žalobkyně měla žalobkyně nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč za každou upomínku, tj. 300 Kč, jak bylo ujednáno v článku IV. odst. 4 písm. a, b) VOP ve spojení se sazebníkem poplatků. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 28. 2. 2021. Dluh na splátkách úvěru ke dni zesplatnění činila 3 250 Kč, a dluh na jistině byl 27 288 Kč. Podle článku IV. odst. 2 písm. c) VOP v případě, že dojde k prodlení se zaplacením měsíční splátky úvěru, je zákazník povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Podle tohoto ustanovení žalobkyně požaduje smluvní pokutu 1 996 Kč v souvislosti s prodlením žalovaného se zaplacením čtyř splátek, tj. 4 x 499 Kč. Dále podle článku IV. odst. 2 písm. b) VOP v případě, že se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným, je zákazník povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru. Podle tohoto ustanovení žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 068 Kč, což je smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z neuhrazené částky 30 538 Kč od 1. 3. 2021 do 4. 4. 2021, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do sepisu žaloby. Předžalobní výzva ze dne 28. 2. 2021 byla řádně doručena žalovanému. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jako spotřebiteli byla žalobkyní poskytnuta možnost čerpat peněžní částku ve výši 30 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru měla před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. V daném konkrétním případě žalobkyně tvrdila a doložila, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr zkoumala předložením výpisu z bankovního účtu žalovaného a potvrzením o jeho příjmu formou výplatních lístků, čestným prohlášením o jeho výdajích a potvrzením z centrálních registrací, kdy z těchto listin jednoznačně vyplývalo, že žalovaný má pravidelný příjem a rovněž tak vyplývaly jeho pravidelné měsíční výdaje. Dle názoru soudu je takovéto posouzení úvěruschopnosti žalovaného pro daný případ dostačující. 8. Žalobkyně přitom předmětné peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč žalovanému skutečně poskytla a žalovaný se zavázal tyto vrátit žalobkyni společně se sjednaným úrokem v celkové výši 42 000 Kč. Dále bylo mezi stranami ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s plněním jednotlivých splátek úvěru je žalovaný povinen uhradit žalob