19 C 23/2021-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 47 737,76 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 79 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaný se zavázal úvěr čerpat jednorázově do 4.4.2016 a splatit jistinu úvěru nejpozději k 16.3.2022 spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 72 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 12,90 % p.a., hodnotou RPSN 13,68 %, přičemž výše měsíční (anuitní) splátky byla stanovena na 1 597 Kč, kterou byl žalovaný povinen splácet od 16.5.2016. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 29.3.2016. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíční splátky splatné dne 16.8.2019 a následujících a tímto jednáním se dopustil porušení smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením VOP tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 24.6.2020 dopis nadepsaný jako„ Výzva k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu pro zaplacení celé úvěrové pohledávky do 8.7.2020. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 47 737,76 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny úvěru ve výši 45 987,76 Kč a úvěrové poplatky ve výši 1 750 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok ve výši 12,90 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny úvěru, kdy poslední splátku, jež se započítala na výpůjční úrok, žalovaný uhradil dne 16.6.2019. Žalobkyně výpůjční úrok kapitalizovala ode dne následujícího po dni poslední úhrady, tedy ode dne 17.6.2019, do vydání historického výpisu tj. do 23.7.2020. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné nesplacené jistiny úvěru ve výši 789,02 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z bankovních registrů klientských informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně rovněž komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně. Žalovanému byla dne 2.9.2020 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 9.9.2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Soud z listin předložených žalobkyní k důkazům zjistil: žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úrokového navýšení. Žádostí o úvěr žalobkyně dále prokázala skutečnost, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Podrobnosti smlouvy byly zjištěny z úvěrových podmínek. Výši smluvených poplatků a úvěrových sazeb prokázala žalobkyně Sazebníkem a úrokovými sazbami KB. Historickým výpisem pak bylo prokázáno, že žalovaný nesplácel řádně a včas to, k čemu se ve smlouvě zavázal, a je do současné doby v prodlení s částkou 47 737,76 Kč přičemž tato částka sestává z dlužné jistiny 45 987,76 Kč a úvěrových poplatků 1 750 Kč za 4 upomínky při neprovedené splátce úvěru (250 Kč za první upomínku, 500 Kč za každou z následujících 3 upomínek). Výzvou k okamžitému splacení úvěru žalobkyně prokázala, že žalovaný přestal splácet dlužnou částku a žalobkyně tak v souladu se smlouvou a VOP zesplatnila celý úvěr ke dni 8.7.2020. Předžalobní upomínkou a poštovním podacím archem bylo v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. 5. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobkyně. 6. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 79 000 Kč, který žalovaný čerpal a zavázal se jej splácet včetně úrokového navýšení. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplácel řádně to, k čemu se zavázal, prohlásila banka v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho úhradě včetně poplatků a úvěrového navýšení. Žalovaný však až dosud žalobkyni neuhradil z titulu této smlouvy částku specifikovanou shora. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru platném v době uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Před uzavřením smlouvy úvěrující řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když učinil dotaz na majetkové poměry úvěrovaného, pravdivost těchto údajů pak ověřil nahlížením do registrů. To, že žalobkyně řádně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného klienta pak dosvědčuje i to, že žalovaný řádně plnil měsíční anuitní splátky a do prodlení se dostal až s úhradou měsíční splátky splatné dne 16.8.2019. Je tedy zřejmé, že žalovaný své závazky řádně po dobu více jak 3 let plnil. Úvěrová smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nedílnou součástí smlouvy se pak v souladu s dohodou stran staly i všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, na které bylo výslovně odkázáno ve smlouvě ve smyslu § 1799 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a soud má za to, že v tomto směru je možno vyhodnotit tuto doložku odkazující na obchodní podmínky jako platnou, byť se v daném konkrétním případě jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně, která ve smyslu ust. nař. vl. č. 351/2013 Sb., odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku