19 C 24/2020-204 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení vlastnického práva k pozemkům parc. [číslo] ostatní plocha - ostatní komunikace, o výměře 73 m2, a pozemku parc. [číslo] ostatní plocha - zeleň, o výměře 81 m2, v k. ú. [část obce], vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek-Místek, v katastru nemovitostí pro obec Frýdek [část obce], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ sporné pozemky“). Naléhavý právní zájem na této žalobě žalobce zdůvodňuje duplicitním zápisem vlastnictví ke sporným pozemkům, když vyjma výlučného vlastnictví svědčícího ve prospěch žalobce je na citovaném listě vlastnictví zapsáno vlastnické právo žalované (dříve podílové spoluvlastnictví žalované a původní žalované 1 [celé jméno žalované]). Žalobce tvrdí, že je výlučným vlastníkem sporných pozemků, když na podporu svých tvrzení uvádí následující. Vlastnické právo ke sporným pozemkům nabyl na základě Rozhodnutí Okresního úřadu [obec], j. č. Fin. [číslo] [rok], ze dne [datum], a to dle ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na základě něhož přešly do vlastnictví žalobce nemovitosti, ke kterým měla právo hospodaření organizace Technické služby města Frýdku Místku. Správa přešla na Technické služby města Frýdku Místku na základě Hospodářské smlouvy čísl. [anonymizováno] [číslo] [číslo], a to ke dni 1. 11. 1974, důvodem převodu byla výstavba silnice II/484 v úseku [část obce] - [anonymizováno]. Právní předchůdce žalobce, tj. Československý stát – Krajský investorský útvar ve Frýdku-Místku, nabyl vlastnické právo ke sporným pozemkům na základě Rozhodnutí Městského národního výboru, odboru výstavby, lesního a vodního hospodářství, č. j. V [číslo], ze dne [datum] (dále též jen„ Rozhodnutí o vyvlastnění“), kterým došlo k vyvlastnění části pozemku parc. č. PK [číslo] o výměře 180 m2 (dnes sporné pozemky), tento pozemek byl označen v geometrickém plánu písm. E, když účelem vyvlastnění byla již vybudovaná přeložka silnice II/484 v úseku [část obce] - [anonymizováno]. Vyvlastňovanými byla původní žalovaná [číslo] ([celé jméno žalované]) a právní předchůdce žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kterým byla za vyvlastnění vyplacena náhrada. Na základě žádosti žalované bylo v roce 2010 zahájeno u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Frýdek-Místek, řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, předmětem řízení byla absence doložky o nabytí právní moci u Rozhodnutí o vyvlastnění, když z důvodu chybějící doložky právní moci na předmětném rozhodnutí, se žalovaná domáhala opravy vlastnického práva, tedy odstranění zápisu Rozhodnutí o vyvlastnění z operátu katastru nemovitostí. Tuto chybu nemohl žalobce v rámci daného řízení zhojit, jelikož originál Rozhodnutí o vyvlastnění s vyznačenou doložkou právní moci se nedochoval. Výsledkem řízení o opravě chyby v katastrálním operátu bylo vydání rozhodnutí [číslo jednací] - [anonymizováno] [rok] [číslo], ze dne [datum], na základě něhož byl vytvořen nový [list vlastnictví], kde byl zaznamenán duplicitní zápis vlastnictví ke sporným pozemkům, jelikož katastrálnímu úřadu nepřísluší určovat, komu svědčí vlastnické právo. Žalobce tvrdí, že ze skutečnosti, že Rozhodnutí o vyvlastnění - je v evidenci katastru nemovitostí (zapsáno pod položkou výkazu změn [číslo]) založeno bez vyznačené doložky o nabytí právní moci, nelze učinit závěr o tom, že předmětné rozhodnutí právní moci nenabylo a že by výlučným vlastníkem sporných pozemků neměl být pouze žalobce. Žalobce k tomu odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, nález č. III. ÚS 456/97, uveřejněný pod č. 43 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, ročník 1998, svazek 10, doložka právní moci není právní skutečností, která zakládá, mění nebo ruší právní vztahy, je pouze úředním osvědčením dané právní skutečnosti, a na obdobné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2014, č. j. 1 As 28/2004. 2. Rozhodnutí o vyvlastnění bylo podle žalobce řádně odůvodněno, odpovídalo platné právní úpravě, vyvlastněno bylo ve veřejném zájmu a za náhradu a plyne z něj, že [celé jméno žalované] i právní předchůdce žalované byli jako vyvlastňovaní o vyvlastňovacím řízení uvědomeni, bylo jim řádně doručováno, byli zváni k ústnímu jednání a právnímu předchůdci žalované byl ustanoven pro řízení i procesní opatrovník. Z žádných dochovaných listin nelze dovodit, že by Rozhodnutí o vyvlastnění nenabylo právní moci, a to po uplynutí lhůty pro podání odvolání. Řádně tak došlo k zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí ve prospěch právního předchůdce žalobce. Žalobce má za to, že je v daném případě třeba uplatňovat obecný princip, zastávaný i platnou judikaturou, konkrétně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, č. j. 22 Cdo 1400/2004, a ze dne 24. 4. 2007, č. j. 22 Cdo 3028/2006. Žalobce zdůrazňuje, že se vyvlastnění sporných pozemků odehrálo v době již dávno minulé, tj. když časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje lhůty vydržecí i skartační. 3. Z opatrnosti žalobce namítl i vydržení vlastnického práva sporných pozemků, když předpokladem pro vydržení práva k nemovitosti je oprávněná držba nemovitosti po dobu vyžadovanou zákonem. Žalobce byl po celou dobu, tj. nejdéle do zahájení řízení o opravě chyby v katastrálním operátu v roce 2010 v dobré víře, že je výlučným vlastníkem sporných pozemků, vydržecí doba nutná pro vydržení vlastnictví uplynula nejpozději v září 2002. Žalobce se po celou dobu jako vlastník stará o sporné pozemky, provádí údržbu, čištění, zimní údržbu, výřez náletových dřevin a buřeně, seč. Naopak žalované se o předmětné pozemky nikterak nestarají. Sporný pozemek parc. [číslo] je zčásti chodníkem, jehož opravu žalobce připravuje. Žalobci proto nelze klást k tíži, že si neprověřoval právní tituly svých právních předchůdců, když sporné pozemky nabyl ze zákona o majetku obcí. Duplicita vlastnictví by tak měla být překážkou převodu vlastnického práva k nemovitosti, a proto žalobce namítl také neplatnost Darovací smlouvy ze dne [datum], na základě níž se stala žalovaná podílovým spoluvlastníkem sporných pozemků od právního předchůdce. 4. Žalobce pak doplnil, že ze sdělení krajského úřadu zjistili, že parcela [číslo] vznikla na základě geometrického plánu č. [tel. číslo] [číslo], a to při provedení majetkoprávních změn v souvislosti s výstavbou uvedené silnice. Do pozemku parc. [číslo] byl začleněn právě díl„ E“ z pozemku PK [číslo], nyní jde o parcelu [číslo] do pozemku parc. [číslo] pak byl začleněn také díl„ E“ z pozemku PK [číslo], nyní pozemek parc. [číslo]. 5. Žalovaná navrhovala žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedla, že její rodina má nepřetržité vlastnické právo k pozemkům, které byly dříve označeny jako část [anonymizováno] [číslo] o 180 m2, jen v roce 1975 byl v Evidenci nemovitostí jako vlastník mylně evidován stát, a to na základě listiny Rozhodnutí o vyvlastnění bez osvědčení právní moci. Z důvodu chybné evidence pak byly pozemky převedeny do vlastnictví obce rozhodnutím ze dne 15. 9. 1992, [číslo jednací], vydaného na základě zákona č. 172/1991 Sb., ačkoliv takto nemohlo být vlastnické právo převedeno, když stát nikdy nebyl jejich vlastníkem. Pokud žalobce tvrdí, že vlastnické právo nabyl vydržením, pak toto není možné, když je dokumentováno, že žalovaná od roku 1999 jednala se žalobcem o výkupu celkem 3 různých pozemků, včetně pozemku o výměře 180 m2, zahrnující i sporné pozemky v k. ú. [část obce], který byl zastavěn veřejnými komunikacemi, a tudíž měl mít žalobce od této doby pochybnosti o svém vlastnickém právu, a proto nemohl být v dobré víře. Správa pozemků nemohla přejít na Technické služby [územní celek] [část obce], protože Krajský investorský útvar v [obec] nemohl takto učinit v roce 1974, ať už hospodářskou smlouvou ze dne [datum], nebo ze dne [datum], když se jednalo o soukromé pozemky, ve smlouvě E [číslo] nebyla její matka ani strýc, ani pozemek [anonymizováno] [číslo] uveden, které byly vyvlastněny až rok poté v červnu 1975. Žalovaná dále argumentovala tím, že žádné pravomocné rozhodnutí o vyvlastnění neexistuje a zápis provedený v evidenci nemovitostí na základě rozhodnutí bez takové doložky byl v rozporu s tehdy platným zákonem č. 22/1964 Sb.. Originál vyvlastňovacího rozhodnutí se nepodařilo dohledat, v žádném archivu se nenachází. Na kopii rozhodnutí o vyvlastnění, která se jako jediná dochovala, absentuje doložka právní moci a žalobce žádné jiné důkazy o nabytí právní moci nepředložil, z čehož je nutné dovodit, že dané rozhodnutí nenabylo právní moci a že celé řízení bylo fikce, spisy rovněž nebyly dochovány. V každém případě žalovaná považuje vyvlastňovací rozhodnutí za nicotné. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004 považuje žalovaná za zavádějící a nepřiléhavé, neboť v rozhodnutí šlo o zpochybnění kupní smlouvy z důvodu absence souhlasu krajské odborové rady, tedy absence právního úkonu, k němuž nebylo třeba ani