42 C 190/2021-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 625,94 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že dne 1. 6. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] s žalovaným Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž součástí se staly Obchodní podmínky, a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, současně byl žalovaný dle bodu X.4 obchodních podmínek povinen hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Dle bodu X. 5 obchodních podmínek byly úroky, poplatky a vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom své smluvní povinnosti splnila, když žalovanému vydala kreditní kartu a poskytla mu úvěrový rámec, žalovaný však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení smluvních povinností ve smyslu čl. XVI. 1. (i) obchodních podmínek. Pročež banka v souladu s čl. XVI. 2. (ii) obchodních podmínek prohlásila dopisem ze dne 31. 1. 2019 veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 19 536,94 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 1 592,50 Kč a z dlužných poplatků 2 089 Kč. Žalobkyně pak vedle toho požadovala i smluvní úrok z úvěru ve výši 22,56 % p.a. z jistiny ve výši 19 536,94 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z této jistiny. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení, jak právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele, žalobkyně uvedla, že banka podle svého prohlášení ověřila tuto schopnost žalovaného přiměřeně s ohledem na typ nabízeného produktu. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby tato dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 30. 7. 2019 mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno], která byla věřitelem žalovaného na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2019, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] jako původní věřitelkou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci usnesením ze dne 1. 6. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 17. 6. 2021 náhradním způsobem – formou uložením u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Listinou označenou jako Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty Style ze dne 1. 6. 2016 [číslo] Souhrnným výpisem z kreditní karty žalovaného za období od 12. 6. 2016 do 25. 1. 2019, jakož i oznámením o okamžité splatnosti kreditní karty ze dne 31. 1. 2019, je v řízení prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla v písemné podobě uzavřena dohoda, na základě které se banka zavázala vydat žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 10 000 Kč s tím, že vyčerpaná část úvěru měla být úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně, žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty s tím, že úroky a poplatky, jakož i další vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky; žalovaný přitom za dobu od 12. 6. 2016 do 25. 1. 2019 vyčerpal celkem částku 31 327,79 Kč a uhradil bance celkem částku 22 057,30 Kč; následně oznámením ze dne 31. 1. 2019 banka sdělila žalovanému, že pro neplnění smlouvy banka úvěr okamžitě zesplatnila. 5. Jak dále vyplývá ze sdělení [právnická osoba] ze dne 16. 6. 2021, včetně doloženého výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] za období 27. 2. 2016 do 25. 3. 2016 a 2 ks výplatních pásek žalovaného za měsíce 3 a 4/2016, při uzavírání smlouvy banka úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací od žalovaného a kontroly interních a externích databází; přičemž žalovaný doložil svůj výpis z běžného účtu, z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek činil částku 198,51 Kč a konečný zůstatek částku 195,64 Kč, na tento jeho bankovní účet byla navedena výplata jeho mzdy ve výši 25 544 Kč, celou tuto částku však žalovaný vybral v hotovosti, z výpisu z účtu nejsou patrny žádné jeho pravidelné platby a výdaje, podle doložených mzdových lístků pak jeho měsíční příjem v 3 a 4/2016 činil 14 056 Kč a 12 413 Kč. 6. Listinami označenými jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek, a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2019, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámeními o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2019 a 14. 10. 2019, je v řízení prokázáno, že nejprve banka postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], následně tato společnost na žalobkyni, vždy za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo v obou případech žalovanému oznámeno. 7. Dopisem ze dne 22. 10. 2019 je dále v řízení prokázáno, že žalobkyně upozornila žalovaného, že tento má dluh na kontokorentu ve výši 30 185,39 Kč a současně jej vyzvala, aby tento celkový dluh uhradil s tím, že v opačném případě bude žalobkyně svá práva vymáhat soudní cestou. Žalobkyně v řízení nedoložila, zda a kdy tuto výzvu žalovanému doručila. 8. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo. 9. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 10 000 Kč s tím, že vyčerpaná část úvěru měla být úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 22,56 % ročně, žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou minimální splátkou ve výši 3,5 % měsíčně z čerpaných prostředků, hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty s tím, že úroky a poplatky, jakož i další vzniklé náklady banky splatné pravidelně měsíčně vždy k datu splatnosti povinné minimální splátky; při sjednávání úvěrové smlouvy přitom právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měla k dispozici toliko jeho bankovní účet za jeden měsíc a jeho výplatní pásky za dva kalendářní měsíce. Žalovaný přitom za dobu od 12. 6. 2016 do 25. 1. 2019 vyčerpal celkem částku 31 327,79 Kč a uhradil bance celkem částku 22 057,30 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně následně převedla svoji pohledávku za žalovaným nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno], a tato společnost pak na žalobkyni, vždy za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo v obou případech žalovanému oznámeno. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez