42 C 296/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou podanou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 291,09 Kč společně s kapitalizovanými úroky ve výši 2 603,88 Kč, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 162 Kč a spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 449,97 Kč od 27. 5. 2021 do zaplacení, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru a vydání a užívání kreditní karty, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 7. 2016. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč, později sníženého na 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou tak, že výše měsíční splátky byla stanovena na 2 % z výše čerpaného úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i produktové podmínky úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet], současně mu vydala kreditní kartu. Žalovaný však svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 18. 11. 2020 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 26 846,09 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 2 603,88 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 445 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 26. 5. 2021 ve výši 1 162 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 449,97 Kč od 27. 5.2021 do zaplacení. Na vývu soudu dále žalobkyně doplnila, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o vydání Kreditní karty ze dne 29. 6. 2016, jeho žádost žalobkyně hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd., dále vycházela z příjmu žadatele, který byl stanoven Income modelem, vyvinutým na datech/příjmech fyzických osob nepodnikatelů. Vhodnost tohoto přístupu žalobkyně pravidelně monitoruje a vyhodnocuje, přičemž z monitoringu vyplývá, že tento klientský segment vykazuje podobné chování, jako segment fyzických osob nepodnikatelů. Zároveň musí posuzovaná fyzická osoba – podnikatel splnit požadavek minimálního zisku z podnikání za zdaňovací období. V tomto případě žalobkyně ve schvalování počítala s měsíčním příjmem ve výši 29 990,32 Kč, když žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 55 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného dále žalobkyně porovnala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy výpočtem žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 320,65 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíční splátky 17 134 Kč. 2. Soud ve věci usnesením ze dne 14. 9. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 11. 10. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 3. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Z listiny nazvané Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 4. 7. 2016, Produktových podmínek spotřebitelského úvěru vydaných žalobkyní s účinností od 1. 3. 2015, Všeobecných produktových podmínek žalobkyně účinných od 31. 12. 2013, Sazebníku poplatků žalobkyně, úrokového lístku pro kreditní a úvěrové karty revolvingového úvěru účinného od 18. 4. 2016, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se dne 4. 7. 2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr do určité výše, a žalovaný se zavázal takto poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit veškeré povinnosti podle této smlouvy, přičemž čerpání úvěru mělo proběhnout prostřednictvím kreditní karty a splácení úvěru je povinen žalovaný provádět vždy nejpozději do data splatnosti, uvedeném ve výpise, a to na účet žalobkyně [číslo]. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky žalobkyně, produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu obsahující smluvní ujednání, popis a způsob poskytování revolvingového úvěru; sazebník a úrokový lístek. Žádostí o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 4. 7. 2016 je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v této uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, je podnikatelem s příjmy ve výši 494 284 Kč, rozdílem mezi příjmy a výdaji ve výši 157 285 Kč, celkový měsíční příjem jeho domácnosti měl činit 55 000 Kč, přitom zdroj příjmů v domácnosti měl být toliko 1, výdaje v žádosti nebyly vůbec uvedeny; k žádosti žalovaný připojil pouze daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015. 4. Listinou označenou jako Dispozice ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne 4. 7. 2016 je v řízení prokázáno, že žalovanému byla vydána [označení karty] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] s úvěrovým rámcem 35 000 Kč, s celkovou částkou splatnou spotřebitelem 40 098 Kč s procentuální sazbou použitou k výpočtu minimální splátky 2,00 % z čerpaného úvěru s tím, že bezúročné období trvá až 50 dní pro bezhotovostní platby, výběry z bankomatu, roční úroková sazba pro hotovostní čerpání činí 22,99 %. 5. Platební historií ke smlouvě [číslo] výpisem ke kreditní kartě je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v období od 4. 7. 2016 do 30. 4. 2021 přijal od žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 60 503,52 Kč a uhradil ve stejném období celkem částku 32 860,18 Kč. 6. Z listiny nazvané Upomínka - rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 19. 11. 2020, má soud v řízení za to, že žalovaný se dostal do prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní, ke dni zesplatnění činil jeho dluh 30 894,97 Kč. Z listiny nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 31. 5. 2021 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32 090,25 Kč s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. 7. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. 8. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 4. 7. 2016 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou tak, že výše měsíční splátky byla stanovena na 2 % z čerpaného úvěru. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, která tento uvedl v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy a dále v registrech o dřívějších kontraktech žalovaného. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 60 503,52 Kč a uhradil ve stejném období celkem částku 32 860,18 Kč, splácel však nepravidelně, pročež jej žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvě