42 C 302/2021-19 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 20,62 Kč (jako součtu dlužné jistiny ve výši 4 951,10 Kč a smluvní pokuty ve výši 249,52 Kč), spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 372,50 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 630,76 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 173,63 Kč za dobu od 12. 4. 2021 do 19. 8. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 951,10 Kč od 20. 8. 2021 do zaplacení, jakož i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč Tyto částky měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 29. 8. 2019 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet. Žalovaný se měl zavázat vrátit bance tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy, která byla považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou banka zaslala žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu banka přidělila na základě jeho žádosti o úvěr a zaslala SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Na základě dodatku úvěrové smlouvy byla splatnost úvěru nově ujednána na den 22. 12. 2019, uzavřením dodatku došlo rovněž k rekapitulaci dlužné částky s ohledem na dosavadní úhrady žalovaného, kdy jistina byla ponížena na částku 4 951,10 Kč a poplatky za úvěr byly poníženy na částku 2 178 Kč. Protože se však žalovaný dostal do prodlení a úvěr řádně nesplatil ani v dodatkem prodloužené době splatnosti, banka v souladu se smlouvou požádala o plnění sjednané v pátém odstavci dodatku smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal bance vrátit částku ve výši 7 129,10 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 4 951,10 Kč a poplatku ve výši 2 178 Kč. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, přitom na svůj závazek bance neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo bance právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 4. 2021 s účinností ke dni 12. 4. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 3. 5. 2021. 2. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doplnila, jak její právní předchůdkyně prověřovala při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného žalobkyně v podání ze dne 13. 9. 2021 uvedla, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje a současně vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši 3 622,02 Kč představující požadované příslušenství, v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 3 372,5 Kč a smluvní pokuty ve výši 249,52 Kč, a nadále požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 4 951,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z této jistiny, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a náklady řízení. Ve výroku I. rozsudku v souladu s tímto částečným zpětvzetím soud řízení zastavil ve smyslu § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím ve smyslu § 96 odst. 3 o.s.ř. nebylo zapotřebí, neboť ke zpětvzetí došlo ještě před zahájením jednání. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 4 951,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 8. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení ve výši 173,63 Kč od 12. 4. 2021 do 19. 8. 2021, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 630,76 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usnesením ze dne 16. 9. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 30. 9. 2021 osobním převzetím, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě. 5. Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že dohodou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 29. 8. 2019, ve znění dodatku ze dne 17. 12. 2019, uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný projevil svoji vůli uzavřít předmětnou smlouvu jedinečným SMS kódem, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 29. 8. 2019 skutečně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, žalovaný se naopak zavázal vrátit bance celkem částku 7129,10 Kč (z toho na jistině přepočítané ke dni uzavření dodatku částku 4951,10 Kč, poplatek ve výši 2 030,05 Kč, neuhrazenou částku úroku vyčíslenou k původnímu datu splatnosti ve výši 147,95 Kč) a to nejpozději do 22. 12. 2019, výše RPSN byla určena na 2243,45% a výpůjční úroková sazba na 36% denně. Žalovaný však na uvedenou smlouvu nezaplatil ničeho, přičemž následně se právní předchůdkyně žalobkyně písemně dohodla se žalobkyní na tom, že jí za dohodnutou úplatu postupuje předmětnou pohledávku za žalovaným, a to se vším příslušenstvím a právy spojenými, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno bankou. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných