8 C 195/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 571,89 Kč, úroku ve výši 8,8 % ročně z částky 4 800,29 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení a za dobu do 31. 8. 2020 v kapitalizované výši 132,75 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 571,89 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 599 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně sjednaného úroku v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 650 Kč počínaje 17. 11. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 11 220 Kč a dluží na jistině 4 800,29 Kč, pojistném 150,80 Kč, poplatcích 600 Kč a smluvní pokutě 20,80 Kč. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, netvrdil však, že tyto informace byly ověřeny. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 5. 10. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z čtených listin předložených žalobkyní, a to žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum], přehledu čerpání a plateb úvěru žalovaným, odstoupení od úvěrové smlouvy z 24. 7. 2020, oznámení o postoupení pohledávky z 2. 10. 2020, výzvy k plnění z 8. 12. 2020 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 599 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 8,8 % ročně, a pojištění, v 24 měsíčních splátkách po 650 Kč, počínaje 17. 11. 2018. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, které nebyly ničím ověřovány. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a v důsledku prodlení úvěrující odstoupil od smlouvy o úvěru. Žalovaný dosud uhradil na splátkách 11 220 Kč. Dopisem ze dne 2. 10. 2020 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a předžalobní výzvou z 8. 12. 2020 mu bylo sděleno, že dlužná částka má byt uhrazena do 23. 12. 2020. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 13 599 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, které však nijak neověřoval, jak vyplývá z předložených listin. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona předmětná smlouva o úvěru neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 599 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 11 220 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 2 379 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 8. 12. 2020 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 23. 12. 2020. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 24. 12. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.