8 C 363/2020-31 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 21.7.208 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala v rámci úvěrového rámce částku 19 009,22 Kč, a zavázala se vrátit úvěrujícímu úvěr včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky úvěru a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5% nesplaceného úvěru nebo ve výši 1 000 Kč Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím webového rozhraní. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného prověřením závazků žalobce u jiných věřitelů interním systémem poskytovatele úvěru, nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity žalované porovnáním příjmů a výdajů. Nebylo však tvrzeno, že by tyto příjmy a výdaje udané žalovanou prověřovala. Žalovaná sjednanou částku nesplácela řádně a včas a úvěrujícímu neuhradila jistinu ve výši 14 000 Kč. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena dle smlouvy ze dne 27. 12. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a proto ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě listin předložených žalobkyní a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud postupoval podle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o revolvingovém úvěru, platební informací – výpisy z účtu, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020 včetně podacího archu, předžalobní upomínkou ze dne 6. 2. 2020 včetně podacího archu a sdělením [právnická osoba] ze dne 21. 9. 2020. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpala v období od 20. 4. 2017 do 26. 3. 2018 celkem úvěr ve výši 14963,22 Kč. Úvěr nesplácela řádně a dluží na jistině 14 000 Kč. Úvěrující dne 6. 2. 2020 oznámila žalovanému, že postoupila svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni v celkové výši 14 524,17 Kč a vyzvala ji k uhrazení dlužné částky do tří dnů od obdržení dopisu na příslušný účet. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů výzvou před podáním žaloby učiněnou 6. 2. 2020, která byla žalované doručována následujícího dne prostřednictvím České pošty, s.p. 4. Z výše uvedeného skutkového učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný s právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím, uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžní částka ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně přes výzvu nedoplnila své tvrzení, zda její právní předchůdce ověřoval údaje poskytnuté žalovaným při zkoumání jeho úvěruschopnosti a nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání ani důkazy, ze kterých by vyplývaly příjmy a výdaje žalovaného ke dni sjednávání úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 14 963,22 Kč a ta na poskytnuté jistině nadále dluží 14 000 Kč O částku 14 000 Kč se proto žalovaná obohatila a vznikla jí povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 13. 2. 2020, po marném uplynutí lhůty k vrácení úvěru dle předžalobní výzvy a § 1970 občanského zákoníku je povinna zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 14 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 9 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 14 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. o část úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. 10. Protože žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné části, přiznal jí soud náklady řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b), dva režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a soudní poplatek ve výši 800 Kč činí celkem 2 252 Kč.