8 C 89/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 4. 4. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč dne [datum] a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 1 224 Kč do 3. 4. 2017. Celková výše nároku žalobkyně činí 9 224 Kč, kdy dílčí platby žalovaného byly nulové. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobkyně výpočtem doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CRKI, EUCB. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to rámcové smlouvy [číslo] smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně profilu uživatele, přehledu plateb žalovaného, výpisu z účtu u [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum], výzvy k úhradě ze dne 26. 7. 2019 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 224 Kč do 3.4.2017. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána výpočtem mezi jeho doložitelnými jeho příjmy a výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB., z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem a jeho příjem měl činit 25 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 měsíčně celkem 10 000 Kč, přičmž tyto nebyly nijak specifikovány a ničím ověřeny. Dle přehledu plateb předloženého žalobkyní uhradil žalovaný na svůj závazek celkem 6 691 Kč. Dopisem ze dne 26. 7. 2019 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem z téhož dne byl vyzván k úhradě dluhu s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 8 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to porovnáním jeho doložitelných příjmů a výdajů, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Navíc dokazováním bylo zjištěno, že nebyly ověřovány výdaje a právní předchůdce žalobkyně se spokojil s tvrzením, že náklady žalovaného činí pouze 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 6 631 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 1 309 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 7. 2019, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 29. 7. 2019 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 1. 8. 2019. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 9,75 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 11. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a žalobkyně zaplatila na soudním poplatku 400 Kč, byla žalobkyně vyzvána k doplatku soudního poplatku ve výši 600 Kč.