10 C 301/2018-36 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 23 382 Kč (jako součtu částek 11 700 Kč a 11 682 Kč) s tím, že tuto částku žalovaný dluží žalobkyni na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] jako dlužníky a právní předchůdkyní žalobkyně dne 25. 6. 2013, v rámci které poskytla žalobkyně žalované hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, a to za úplatu ve výši 4 900 Kč, úrok 2 000 Kč jako kapitalizovaný úrok ve výši 20 % z jistiny a administrativní poplatek ve výši 300 Kč, splatný jednorázově při výplatě úvěru. Žalovaná se společně s [jméno] [příjmení] tak ve smlouvě zavázala uhradit žalobkyni celkem částku 16 900 Kč (po odečtení poplatku ve výši 300 Kč) ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, kdy první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka pak 30. den od splatnosti předchozí splátky s tím, že úrok a úplata byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách. Žalovaná společně se spoludlužníkem [jméno] [příjmení] za trvání smluvního vztahu účastníků uhradili administrativní poplatek ve výši 300 Kč a dále částku 5 200 Kč, která byla započtena co do částky 3 600 Kč na úplatu, co do částky 1 600 Kč na úrok. Žalovaná však neplnila své povinnosti řádně, když se dne 3. 11. 2013 dostala do prodlení se splácením svého závazku, kdy právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas neuhradila pátou splátku splatnou dne 2. 11. 2013. Za prodlení byla pak žalované v souladu se smlouvou naúčtována smluvní pokuta ve výši měsíčních nákladů spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 531 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalované se zaplacením jistiny včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru; žalobkyně však požaduje smluvní pokutu pouze za posledních 22 měsíců před podáním žaloby, kterou kapitalizovala na částku 11 682 Kč. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. 2. Z listinných důkazů soud vzal za prokázány následující skutečnosti: Listinou označenou jako Smlouva o úvěru [číslo] datovanou dnem 25.6.2013 a Předpisem splátek pro smlouvu o půjčce, vzal soud v řízení za prokázáno, že se v této listině dohodli žalobkyně se žalovanou a [jméno] [příjmení] na tom, že uvedená společnost poskytne žalované a [jméno] [příjmení] bezúčelný hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná naproti tomu ve smlouvě potvrdila, že předmětné prostředky v hotovosti převzala a zavázala se uhradit za takto poskytnutý úvěr celkem částku 7 200 Kč, z toho 300 Kč jako administrativní poplatek splatný při výplatě úvěru, 10 000 Kč jako dlužnou jistinu a 7 200 Kč jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, sestávající ze sjednaného úroku v kapitalizované výši 2 000 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč s tím, že první splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka pak vždy k 30. dni od splatnosti předchozí splátky a úrok a úplata byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách a částečně v 6. splátce. Dle ujednání ve smlouvě ohledně smluvní pokuty bylo dojednáno, že si smluvní strany vymezily hlavní závazek, který je zajištěn smluvní pokutou, odkazem na článek II. smlouvy, v čl. II. smlouvy o úvěru je ujednána povinnost žalované uhradit žalobkyni částku 16 900 Kč tvořenou jistinou 10 000 Kč a celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 200 Kč sníženými o zaplacený administrativní poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaná uhradila částku 5 200 Kč, zbytek ani přes předžalobní upomínku nezaplatila, která byla žalobkyní co do částky 3 600 Kč započtena na úplatu, co do částky 1 600 Kč na úrok. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 10.9.2019, č.j. [číslo jednací], byla povinnost k úhradě dluhu 23 382 Kč s příslušenstvím z předmětné smlouvy uložena [jméno] [příjmení]. 3. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena dne 25.6.2013 smlouva o úvěru, na podkladě níž uvedená společnost poskytla žalované a [jméno] [příjmení] bez jakéhokoliv zjišťování a prověřování úvěruschopnosti bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 10 000 Kč, dlužníci při podpisu smlouvy peněžní prostředky převzali a zavázali se společně a nerozdílně tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč, počínaje 10. dnem od uzavření smlouvy, a dále pak vždy 30. dnem od předcházející splátky s tím, že celkem tak měla žalovaná zaplatit částku 17 200 Kč, která byla představována jistinou úvěru ve výši 10 000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 7 200 Kč, žalovaná pak fakticky na tuto částku zaplatila toliko částku 300 Kč jako administrativní poplatek a další částku ve výši 5 200 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalované byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni. 4. Podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. (ve znění účinném do 30. 11. 2013) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. Podle § 39 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb.) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 6. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V daném řízení žalobkyně neprokázala, že by se touto otázkou před uzavřením předmětné smlouvy zabývala s odbornou péčí, neboť v řízení nepředložila jediný důkaz o splnění této své povinnosti. Je tedy odpovědna za procesní neúspěch v této věci, kdy neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalované a nese tedy odpovědnost za svůj procesní neúspěch v tomto řízení. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru. 7. Podle § 451 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním s právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla částku 10 000 Kč, na toto plnění žalovaná zaplatila společně se spoludlužníkem částku 5 500 Kč, dosud tedy dluží žalobkyni na její plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 4 500 Kč, kdy tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně, která žalované plnila. Pro výše uvedené tedy je žaloba žalobkyně v částce 4 500 Kč důvodná, a proto soud v této části žalobě vyhověl, přičemž v rozhodnutí byla konstatována rovněž povinnost, která byla uložena druhému spoludlužníkovi. Soud nemůže však z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy přiznat žalobkyni další plnění, proto soud pro tato plnění žalobu žalobkyně zamítnul. 9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky v předžalobní upomínce 20.4.2018, která byla odeslána dne 25.4.2018, v níž vyzvala žalovanou k vrácení celé žalované částky ve lhůtě do 7 dnů od obdržení této výzvy. V řízení nebylo zjištěno, kdy přesně žalovaná výzvu obdržela, soud tudíž vycházel z notoriety 3 dnů pro doručení písemnosti prostřednictvím pošty, ve lhůtě 7 dnů měla poté žalovaná plnit, tedy konkrétně do 8.5.2018, od 9.5.2018 je žalovaná v prodlení a žalobkyně má tedy právo na úrok z prodlení, jehož výše 8,05 % ročně odpovídá úpravě ve vládním nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění č. 351/2013 Sb. Pro výše uvedené byla tedy žalovaná zavázána rovněž k zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky od 9.5.2018 do zaplacení a ve zbytku byla žaloba i ohledně zákonného úroku z prodlení zamítnuta. 10. Lhůta k plnění pak vychází z ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal. 11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byla úspěšnější žalovaná, které však podle ob