11 C 185/2022-37 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 937,60 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 6 619,35 Kč a poplatků ve výši 12 318,25 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaných poplatků ve výši 9 750 Kč (úroku ve výši 1 968 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, za administrativní činnost ve výši 3 243 Kč a částku za zpracování a doručení ve výši 4 548 Kč). Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka činila 345 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 9 221,40 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne [datum], přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 19 327 Kč (jako součtu jistiny ve výši 6 619,35 Kč a poplatků ve výši 12 707,65 Kč). Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] s účinností ke dni [datum], což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k žalobě, vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a označila důkazy k prokázání tvrzení skutečností. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne [datum] do vlastních rukou, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila. 4. K ústnímu jednání konaného dne [datum] se žalovaná bez předchozí omluvy nedostavila a žalobkyně setrvala na podané žalobě ve znění doplnění ze dne [datum] s tím, že navrhla, aby bylo podané žalobě v celém rozsahu vyhověno. 5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti ze dne [datum] vč. smluvních podmínek, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru – ZELENÁ v hotovosti, zákaznickou kartou žalované ze dne [datum], Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne [datum] a výzvou k okamžitému splacení dluhu vč. podacího lístku ze dne [datum], výpočtem smluvní pokuty a zákonného úroku z prodlení, výstupem z CEE, výplatními páskami za leden a únor [rok] a předžalobní upomínkou ze dne [datum] vč. podacího lístku ze dne [datum]. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti, podle které [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 4 548 Kč, úrok ve výši 1 968 Kč, za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 243 Kč (celkem navýšenou o 9 759 Kč) v 60 týdenních splátkách po 346 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná na plný pracovní úvazek na pozici jako strážná s čistou měsíční mzdou 13 000 Kč, další příjmy 4 000 Kč. Celkové příjmy žalované v roce [rok] tak měly činit 17 000 Kč měsíčně. Celkové odhadované výdaje měly činit v roce [rok] částku 9 000 Kč měsíčně, přičemž v zákaznické kartě byly uvedeny pouze interní splátky u právního předchůdce žalobkyně ve výši 5 685 Kč měsíčně. Další výdaje žalované nebyly zkoumány. S tím, že žalovaná bydlí„ ve vlastním“, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz žalované, pracovní smlouvu a výplatní pásky 1-2/ [rok]. Dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena [datum] a odeslána [datum]. 6. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci, a to výslech svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně právního předchůdce žalobkyně, ke skutečnostem týkající se vyplnění zákaznické karty, když tyto údaje nebyly v řízení nikým rozporovány (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005). 7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spot