18 C 112/2021-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení je žalobou uplatněný nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky ve výši 9 472 Kč představující jistinu úvěru ve výši 4 000 Kč (spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky), smluvní pokutou ve výši 1 200 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 272 Kč, a to vše z titulu tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. 2. V žalobě žalobkyně uvedla, že s žalovanou, po ověření její totožnosti a po přezkoumání úvěruschopnosti žalované, uzavřela dne [datum], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 4 000 Kč, ta se zavázala vrátit tuto částku do [datum], spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 272 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná neuhradila zcela sjednanou částku v době splatnosti, požaduje po ní žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč. Žalovaná uhradila toliko částku 400 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní několikrát vyzvána k úhradě dluhu. 3. Žalobkyně svou neúčast omluvila a nežádala odročení jednání. 4. Žalovaná se ve věci během řízení nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila včas, ale až poté, kdy soud ve věci vyhlásil rozhodnutí. 5. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků řízení ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. 6. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 4 000 Kč, uhradila jí toliko 400 Kč, byla vyzvána k úhradě zbylého dluhu. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,OZ“) jako smlouvu o úvěru uzavřenou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně uzavřela smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. OZ a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen,,ZoSÚ“). Soud tedy zkoumal, zda žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně ke svým tvrzením stran zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr doložila toliko dvě Výplatní pásky, Výpis z Centrální evidence exekucí a Formulář pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Na základě uvedených důkazů soud došel k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovanou nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované, nemohla mít na základě těchto podkladů ucelený přehled o pravidelných příjmech a výdajích žalované a pokud žalovaná sama uvedla některé informace, měla žalobkyně trvat na jejich doložení příslušnými listinami (pracovní smlouvou, dalšími výplatními páskami za několik předcházejících měsíců, a dalšími doklady o příjmech a výdajích žalované). 7. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 580 odst. 1 OZ a § 588 OZ, neboť absolutní neplatnost smlouvy vyžaduje smysl a účel ochrany spotřebitele. 8. Plnila-li proto žalobkyně z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 4 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 OZ. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku ve výši 3 600 Kč, přičemž uhradila 400 Kč, proto jí soud zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 3 600 Kč. 9. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, co do částky ve výši 400 Kč (uhrazená část jistiny úvěru), ve výši 2 200 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), ve výši 1 200 Kč (smluvní pokuta) a ve výši 4 272 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru). 10. Soud v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 při rozhodování o náhradě nákladů řízení posuzoval míru úspěchu v celém sporu, nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též ohledně jejího příslušenství, které pro tyto účely ke dni rozhodnutí kapitalizoval. V tomto řízení měla podle § 142 odst. 2 o.s.ř. převážný procesní úspěch žalovaná, té však v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává. 11. Jelikož v daném řízení s ohledem na obsah skutkových tvrzení nebyl vydán elektronický platební rozkaz, ve výroku ad ÏV. soud žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle Položky 2.2, Položky 1.1. a) Sazebníku poplatků, v třídenní lhůtě k plnění, dle ust. § 4 odst. 1 písm. j), ust. § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů. 12. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., soud neshledal žádný důvod pro stanovení delší lhůty, popř. pro plnění ve splátkách.