19 C 110/2022-41 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 84 326,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela Smlouvu o úvěru Expres půjčka [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, konkrétně 3 519,01 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z informací získaných od spotřebitele a nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem pak byla získána částka disponibilní zdrojů žalovaného. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 7 065,31 Kč. Dále požaduje úrok z prodlení počítaný z částky dlužné jistiny a kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 29. 3. 2022 v částce 1 743,94 Kč, jde o úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky jistiny, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatné jistiny dluhu do 29. 3. 2022, úrok z prodlení počítaný z částky dlužného obchodního úroku a kapitalizovaný ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 29. 3. 2022 v částce 260,69 Kč a částky 1 745 Kč, 1 500 Kč za poplatky uvedené v Sazebníku. 2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Soud ve věci z listin předloženými žalobkyní, označenými jako Smlouva o úvěru Expres půjčka [číslo] žádost o úvěr, doklad o načerpání úvěru, Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 10. 2021 včetně podacího archu ze dne 29. 10. 2021, Všeobecné obchodní podmínky, platební historie, amortizační tabulka, předžalobní výzva ze dne 31. 3. 2022 včetně dokladu o odeslání ze dne 1. 4. 2022, zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 80 000 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným Smlouva o úvěru Expres půjčka [číslo] ve které se žalobkyně jako věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 80 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách po 3 519,01 Kč. Protože tento úvěr žalovaný řádně nesplácel, fakticky uhradil dle platební historie jen částku 16 295,86 Kč ve splátkách provedených ve dnech 24. 2. 2021 částka 3 871,17 Kč, dne 13. 4. 2021 částka 3 887,21 Kč, částka 594,79 Kč a částka 5,21 Kč, dne 20. 4. 2021 částka 3 868,01 Kč a dne 26. 5. 2021 částka 3 872,81 Kč a dne 1. 11. 2021 částka 196,66 Kč. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 82 788,46 Kč, když zároveň v tomto dopise bylo žalovanému oznámeno tzv. prohlášení úvěru za splatný. Uvedená výzva byla žalovanému doručována doporučeně s tím, že má žalovaný svůj dluh zaplatit do 10. 11. 2021, přičemž uvedená výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dopisem, a to dne 29. 10. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, a to předžalobní výzvou k plnění ze dne 31. 3. 2022, která mu byla odeslána dne 1. 4. 2022. I tato předžalobní výzva právního zást. žalobkyně byla žalovanému doručována doporučeně. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného za období posledních 6 měsíců před 12. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že průměrný hrubý příjem žalovaného činil 22 535 Kč a průměrný 17 060 Kč. Žalobkyně však vyšla z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 635 Kč, což však nemá oporu v potvrzení zaměstnavatele žalovaného ze dne 12. 1. 2021. Dále vycházela bez jakéhokoliv dalšího ověření žalobkyně z toho, že čistý měsíční příjem domácnosti je 64 523 Kč, když žalovaný bydlel u rodičů jako svobodný. Dále žalobkyně vypočetla fiktivní podíl žalovaného na nákladech bydlení ve výši 28,88 %. Žalovaná provedla výpočet disponibilní částky se započítáním tzv. životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení a výši měsíčních splátek dosavadních závazků žalovaného. Na základě takto zjištěné fiktivní disponibilní částky pak vyhověla žádosti o úvěr žalovaného a měla za to, že v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti tuto řádně prověřila. Soud však nevzal za ověřené jakékoliv další příjmy domácnosti až do výše 64 523 Kč, rovněž tak nevzal za prokázané výdaje žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, když výdaje žalovaného nebyly zjišťovány, respektive žalobkyně vycházela pouze z fiktivních normativních nákladů na bydlení a vůbec se nezabývala skutečnými náklady žalovaného, které nemusí zahrnovat jen náklady na bydlení, ale také jeho náklady na dopravu do zaměstnání, na případné zdravotní důvody, dále na jeho relaxaci, telefon a další životní náklady (potraviny, hygiena a podobně). 4. Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 80 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni úvěr ve splátkách po 3 519,01 Kč. Současně pak byla dne [datum] podepsána mezi žalobkyní a žalovaným smlouva o úvěru Expres [číslo]. Z této částky žalovaný vrátil pouze 16 295,86 Kč, a to v nepravidelných splátkách, jak bylo popsáno v bodě 3 tohoto odůvodnění. Dopisem ze dne 27. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 82 788,46 Kč. K zaplacení úvěru nedošlo. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, avšak dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného úvěr zaplatit, když žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy vykazoval pouze čistý měsíční příjem 17 060 Kč (a nikoliv 18 635 Kč), který byl doložen, a to z pracovního úvazku. Další příjmy domácnosti nebyly žalovaným doloženy (ve výši celkem 64 523 Kč), rovněž nebylo doloženo, jaké skutečné výdaje žalovaný měsíčně vynakládá, jaké skutečné výdaje má na bydlení a další živobytí, když žalobkyně vyšla pouze z fiktivně vypočítaných normativních nákladů na bydlení. Při takto zjištěném skutkovém stavu nebylo možné uzavřít, že by žalobkyně řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. 5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 8. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné pouze co do částky 63 704,14 Kč s úroky z prodlení (viz výrok I.). Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souladu s ust.