19 C 37/2022-79 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 73 524,51 Kč s příslušenstvím, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum] mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [anonymizována tři slova], na podkladě níž vyčerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 73 524,51 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 3. 10. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 mezi společností [právnická osoba], [anonymizována tři slova] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný však až dosud ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně neuhradil žalobkyni částku 73 524,51 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž v obecné rovině žalobkyně uvedla, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, kdy 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácena částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází, přičemž nedošlo k důvodným pochybám ohledně jeho platební schopnosti. 2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen zápůjčku splatit, přičemž žalobkyně opět zopakovala obecné formulace z žaloby ohledně ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] neoznačila žádné důkazy a žádné důkazy k tomuto ani nepředložila. Nebylo tak vůbec zřejmé, jaké měl (a zda vůbec) žalovaný příjmy a jaké výdaje v době před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, ani jaká je jeho osobní a majetková situace. Dále pak žalobkyně doplnila, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil na účet právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 248 751 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. K ústnímu jednání nařízenému na [datum] se nedostavila žádná z procesních stran. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti procesních stran, když vycházel pouze z obsahu spisu a z provedených důkazů. Tím, že se žalobkyně k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, zbavila se možnosti být soudem v průběhu ústního jednání poučena. 5. Protože bylo možné věc projednat a rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, které žalobkyně označila k důkazům, soud věc projednal a při ústním jednání o věci rozhodl. Z listin označených žalobkyní k důkazům zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána listina označená jako smlouva o revolvingovém úvěru, a to způsobem jak je popsáno v žalobě. Na základě této smlouvy žalovaný čerpal částku 73 524,51 Kč, na tuto částku již žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 248 751 Kč, což vzal soud za prokázané z tvrzení žalobkyně, doložené platební bilancí právní předchůdkyně žalobkyně, uvedené zjištěné skutečnosti potvrzují i další důkazy, provedené k nároku žalobkyně, a to standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru, obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, které prokazuje postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, a dále pak také sdělení [právnická osoba] a potvrzení ThePay.cz s.r.o. 6. Soud však nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, když k tomuto žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz a ani žádný důkaz k tomuto neoznačila. Pouze v obecné rovině uvedla, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně provedla výpočet tzv. disponibilní částky volné pro splácení případného úvěru. Není však jakkoli konkrétně uvedeno, jaké příjmy a jaké výdaje měl žalovaný v době před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru, jaké byly jeho osobní poměry a majetková situace, proto naprosto nelze uzavřít, že by se právní předchůdkyně žalobkyně řádně zabývala schopností žalovaného úvěr splácet. 7. Smlouva o úvěru byla v daném případě uzavřena dne [datum] a je na ni nutno aplikovat ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodný. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. V souladu s ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., v platném znění, bylo povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčky a ty mu poskytnout jen tehdy, pokud dospěje k závěru že, žalovaný je bude schopen splácet. Jak bylo však uvedeno výše, soud dospěl k jinému skutkovému závěru o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, než žalobkyně, když právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala ani celkové příjmy, nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, a proto není zřejmé, z čeho učinila konkrétní závěr o tom, že žalovaný má volné prostředky ke splácení revolvingového úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tak rozhodně nedostála svým povinnostem zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] je neplatná, a to i s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019, jakož i rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s.r.o., proti GK. 13. Dále na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebylo sporné a žalobkyně to doložila, že žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný od žalobkyně přijal částku 73 524,51 Kč, vrátil však již celkem částku 248 751 Kč. Žalovaný tedy podle soudu již ničeho ani právní předchůdkyní žalobkyně ani žalobkyni z titulu poskytnutí částky 73 524,51 Kč ničeho nedluží. Proto soud žalobu zamítl, když podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Lze mít proto za to, že žalovaný svou povinnost splnil, jestliže již právní předchůdkyni žalobkyně (případně žalobkyni) již poskytnutou jis