40 C 41/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby žalobkyně o zaplacení částky 2514,16 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnická osoba, žalovaný je fyzická osoba. Žalobca podáva v zmysle Smlouvy o úverů [číslo] (ďalej len„ Smlouva“) návrh na vydanie platobného rozkazu. Žalovaný sa prostredníctvom webovskej stránky [webová adresa] registroval a požiadal žalobcu o poskytnutie úveru vo výške 3000 Kč. Pri registrácii uviedol svoje údaje: [celé jméno žalovaného], dátum narodenia [datum], trvale bytom [obec a číslo], [PSČ] [obec]. Registráciou a odoslaním žiadosti o poskytnutie úveru žalovaný zároveň potvrdil, že súhlasí so Smlouvou, ako aj všeobecnými podmienkami poskytnutia úveru, a zároveň potvrdil, že údaje ktoré žalobcovi ako veriteľovi poskytol sú pravdivé a úplné. Na základe Smlouvy [číslo] zo dňa 8.4.2021 uzatvorenej podľa § 2390 a nasl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákonník a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úveru v znení neskorších predpisov žalobca, ako veriteľ, poskytol žalovanému, ako dlžníkovi, úver vo výške 3000 Kč, ktorý sa žalovaný zaviazal vrátiť spolu s celkovými nákladmi spojenými s úverom vo výške 840 Kč, t.j. zaplatiť celkovú čiastku vo výške 3840 Kč, a to do 28 dní odo dňa poskytnutia úveru. V zmysle Smlouvy [číslo] sú celkové náklady spojené s úverom tvorené výlučne odplatou, čo predstavuje sumu vo výške 840 Kč. Žalovaný dňa 24.06.2021 požiadal o predĺženie splatnosti pôžičky o 56 dní. Na základe uhradenia poplatku bolo predĺženie schválené. V zmysle čl. 22 Všeobecných podmienok poskytnutia úveru je spotrebiteľ oprávnený kedykoľvek v priebehu trvania zmluvy požiadať veriteľa o jeho zmenu v podobe predĺženia lehoty splatnosti a to odoslaním žiadosti o zmenu zmluvy v užívateľskom účte spotrebiteľa. Spotrebiteľ má právo požiadať veriteľa o predĺženie lehoty splatnosti o dodatočnú lehotu v dĺžke 7, 14, 21, 28 alebo 56 dní, avšak len za podmienky, že splatí Odmenu uvedenú v zmluve najneskôr v pôvodný deň splatnosti. Prijatie žiadosti o zmenu má právne účinky zmenu zmluvy formou dodatku k nej. Vzhľadom na to, že žalovaný neplnil riadne a včas svoj záväzok v zmysle uzatvorenej Smlouvy, stal sa jeho dlh splatným, a to dňom 2.7.2021. V zmysle čl. 18 Všeobecných podmienok poskytnutia úveru (ďalej len„ VPPÚ“), ktoré sú v zmysle čl. V. Smlouvy neoddeliteľnou súčasťou Smlouvy, žalobca/veriteľ je oprávnený upozorniť žalovaného/spotrebiteľa na omeškanie so splátkou úveru, a to buď e-mailom alebo sms správou alebo písomne. Žalobca/Veriteľ je v zmysle čl. IV Smlouvy oprávnený požadovať od žalovaného/spotrebiteľa vo forme zmluvnej pokuty paušálnu náhradu nákladov spojenú s upomienkou vo výške 19,25 Kč za každú upomienku. Žalobca vyzýval žalovaného na úhradu jeho záväzku prostredníctvom upomienok zasielaných formou SMS-správ alebo emailov. Na naše upomienky nereagoval, telefonicky sa nám s ním nepodarilo skontaktovať. Zaslané boli 2 upomienky v súlade s dohodnutými VPPÚ a tým pádom vznikla žalovanému povinnosť uhradiť žalobcovi 38,50 Kč za zaslané upomienky. V prílohe prikladáme 2 upomienky, ktoré boli zaslané 07.07.2021 a 18.08.2021, žalovanému e-mailom v súlade so Smlouvou ako aj Všeobecnými podmienkami poskytnutia úveru. Upomienky zaslané e-mailom boli zaslané v súlade s ustanovením čl. IV Smlouvy v zmysle ktorého„ Spotrebiteľ dáva výslovný súhlas k tomu, aby mu Veriteľ zasielal upomienky formou SMS alebo emailovej správy na mobilné telefóny alebo e-mailové adresy. Žalovaný ku dňu vyhotovenia návrhu na vydanie platobného rozkazu uhradil žalobcovi po splatnosti úveru čiastočnú platbu z vyššie uvedenej zmluvy a to dňa 19.10.2021 vo výške 2000 Kč. Dlh sa stal splatný dňa 02.07.2021, čím sa žalovaný dostal do omeškania s uhradením čiastky v 3840 Kč od 03.07.2021 do 19.10.2021 a z čiastky 1840 Kč od 20.10.2021 do zaplatenia. Žalovaný bol žalobcom upozornený na zaplatenie upomienkou zo dňa 08.10.2021, tým pádom vznikla žalovanému povinnost uhradiť žalobcovi 19,25 Kč za zaslanú upomienku. Žalobca si teda nárokuje celkovú náhradu nákladov za zaslané 3 upomienky spolu vo výške 57,75 Kč. Žalobca si v zmysle § 1970 Občanského zákonníku v spojení s nariadením vlády ČR č. 351/2013 Sb. v znení neskorších predpisov uplatňuje voči žalovanému zákonný úrok z omeškania. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě listinných důkazů pak soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce poskytl na základě žádosti žalovanému finanční prostředky dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 4. 2021, a to ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s náklady na úvěr ve výši 840 Kč, celkem tedy 3 840 Kč, a to do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě nevrátil, jeho dluh se stal splatným ke dni 7. 7. 2021. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a to upomínkami zaslanými 2. 7. 2021 a 18. 8. 2021. Žalovaný dne 19. 10. 2021 uhradil částku 2 000 Kč. Do dne rozhodování pak ničeho dalšího žalovaný neuhradil. 5. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 6. Povinnost posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) č. 145/2010 Sb. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25 7. 2017 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze kterého vyplývá, že„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných vždy od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Na tom nemůže ani nic změnit, že dlužník není evidován v databázích dlužníků 7. Žalobce k výzvě soudu o doložen