41 C 303/2021-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky. Tento návrh odůvodnil tím, že žalobce poskytl dlužníkovi dne 16. 6. 2021 na základě jeho žádosti ze dne 14. 6. 2021 spotřebitelský úvěr ve výši 3.000 Kč splatný původně dne 19. 7. 2021. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednaný poplatek. Před poskytnutím úvěru žalovanému žalobce nejprve posoudil dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácet, a to s řádnou pečlivostí v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalobce provedl jako první krok tzv. preskóring. Tento primárně vychází ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Na tomto základě získal žalovaný v rámci algoritmu žalobce skóre, které převyšuje práh ve výši 355, který je první nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru. Žalobce tak v důsledku kladného výsledku přikročil k dalšímu postupu v rámci posuzování žalovaného, resp. jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit. Žalobce si od žalovaného dále vyžádal potvrzení o příjmech žalovaného formou výplatní pásky vydané zaměstnavatelem, daňovým přiznáním, výpisem z bankovního účtu. Žalovaný poskytnul žalobci doklady k doložení svých příjmů, a to výplatní páska za období [číslo], výplatní páska za období [číslo]. Z těchto podkladů žalobce vypočetl průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 29.614 Kč. Žalobce tedy disponuje doklady o příjmech žalovaného za 2 období, z čehož ověřil, že příjem žalovaného nepochází výhradně z dávek od státu, ale z jeho pracovní činnosti. Informace o výdajích žalovaného žalobce získal z prohlášení žalovaného a dále pak ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým Statistickým Úřadem. Po zohlednění výše uvedených faktů žalobce výpočtem a porovnáním individuálních dat zjistil a ověřil měsíční výdaje žalovaného ve výši 7.553 Kč za bydlení a energie a 5.764 Kč na osobní výdaje. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků ze strany žalovaného a rovněž za účelem zjištění případné míry zadluženosti (tj. výše potenciálních měsíčních splátek žalovaného) žalobce vedle ostatního provedl - lustraci centrální evidence exekucí (0 záznámů, datum dotazu 16.06.2021 12:37:33), - lustraci insolvenčního rejstříku (0 záznamů, datum dotazu 16.06.2021 12:09:06), - ověření úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI (datum dotazu 16.06.2021 12:37:35), který provozuje Společnost CRIF – [právnická osoba] V registru exekucí a insolvenčním rejstříku neměl žalovaný žádný záznam. Totožnost žalovaného žalobce před poskytnutím úvěru vícekrokově ověřil. Předně po odeslání žádosti o úvěr ze strany žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes síť internet žalobce žalovaného požádal o zaslání registrační a ověřovací platby ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s žalobcem vygenerovaným variabilním symbolem, což žalovaný učinil. Ověřovací platba ve výši 1 Kč byla odeslána dříve z toho důvodu, že žalovaný si u žalobce požádal o úvěr již dříve a ověřovací poplatek žalobce požadoval před první poskytnutou smlouvu a pak případně při každé změně čísla bankovního účtu žalovaného. Touto platbou žalovaný potvrdil svou totožnost, kdy jméno vlastníka bankovního účtu na bankovním výpise se shodovalo se jménem v žádosti a v zaslaném OP. Žalovaný do dnešního dne na úhradu úvěru ničeho neuhradil. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a jejího článku 7.4. žalobce odeslal žalovanému doporučeně prostřednictvím poštovní zásilky dvě upomínky k úhradě. S těmito upomínkami žalobci v důsledku prodlení žalovaného vznikly prokazatelné náklady na jejich odeslání – administrativní zátěž, poštovné, doručení upomínek přepravci, apod. Za tyto upomínky byla dle uzavřené úvěrové smlouvy a tedy vzájemné dohody žalobce a žalovaného naúčtovaná náhrada vynaložených nákladů s nimi spojenými stanovené vypočtenou částkou ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč Tyto částky zohledňují především časovou náročnost přípravy těchto upomínek a k tomu další související náklady, jako jsou například náklady na jejich odeslání naším pracovníkem, poštovné, apod. V důsledku toho, že žalovaný na upomínky nereagoval, byl žalobce v důsledku porušení povinností žalovaného nucen předat pohledávku k inkasnímu řízení. Za toto byla dlužníkovi naúčtována dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru dohodnutá náhrada nákladů na toto pověření ve výši 1.500 Kč. [příjmení] představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejích nákladů - korespondence, telefonáty, administrativa, služby dodavatelům a inkasní pracovníci v terénu, apod. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci za poskytnutí úvěru sjednaný poplatek. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3. a proto mu byla naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2. ve výši 2 x 450 Kč. Celková výše smluvní pokuty ve smyslu Zákona o spotřebitelském úvěru je tak 900 Kč, což činí 30% jistiny, čímž bylo vyhověno dikci §121 ZoSÚ. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal tento úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši 3.204 Kč. Dlužníkovi byla dne 27. 7. 2021 odeslána upomínka a výzva k zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve sporu zůstal nečinný. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání jen na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými mu žalobcem. Z listiny označené jako Úvěrová smlouva soud zjistil, že dne 16. 6. 2021 uzavřel žalobce s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byla částka 3.000 Kč. Výpisem z účtu žalovaného a kopií jeho dokladu totožnosti bylo prokázáno, že to byl žalovaný, s kým žalobce uzavřel úvěrovou smlouvu. Výpisem z účtu, skóringovou kartou, výplatními páskami žalobce prokázal, že před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Výpisem z účtu žalobce pak bylo prokázáno, že byla částka 3.000 Kč žalovanému skutečně poskytnuta. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nevrátil v rozporu se smluvním ujednáním a před podáním žaloby byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou spolu s úvěrovou smlouvou také prokázal žalobce svůj nárok na smluvní pokutu, která byla mezi stranami sjednána v čl. 7 úvěrové smlouvy. Nárok na poplatky spojené s vymáháním pohledávky má žalobce dle bodu 7.4 smlouvy. Všechny shora provedené důkazy soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto prokazují nárok žalobce. 4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru, na podkladě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 19. 7. 2021 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč. Jelikož svůj závazek nesplnil a nesplatil řádně to, k čemu se zavázal, vyzval žalobce po datu splatnosti žalovaného k úhradě dlužné částky včetně smluvní pokuty a úroku z prodlení. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku platně uzavřena smlouva o úvěru. Tato smlouva měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas svůj dluh nesplnil, dostal se tak s úhradou popsaného dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení. Nárok na smluvní pokutu vyplývá ze smluvních ujednání a § 2048 občanského zákoníku. 8. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku. 9. Náhrada nákladů řízení byla přiznána ve věci úspěšnému žalobci dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč.