41 C 330/2021-22 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla zrušena jeho vyživovací povinnost k dnes již zletilé dceři - žalované. Ve svém podání uvedl, že povinnost platit žalované výživné mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. [číslo jednací], kterým soud schválil dohodu rodičů tehdy nezletilé dcery [celé jméno žalované], podle níž byla vyživovací povinnost zvýšena na 1.000 Kč. V současné době již žalovaná ukončila přípravu na budoucí povolání a je schopna se sama živit. Vzhledem k tomu, že je dcera již zletilá a ukončila studium na střední škole, domáhá se rozhodnutí, jímž by byla stanovená vyživovací povinnost k žalované zrušena. 2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný výživné nikdy neplatil pravidelně, zanedbával svou vyživovací povinnost a výživné tak bylo strháváno exekučně. Žalovaná neuspěla u maturitní zkoušky a vznikly jí tak náklady související se studiem na soukromé škole. Studium nakonec ukončila úspěšnou maturitní zkouškou v červnu 2021 a od té doby je vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Dělala si rekvalifikační kurz. Navrhuje, aby soud uložil žalovanému zaplatit dlužné výživné vymáhané soudním exekutorem a pak je ochotna souhlasit se zrušením vyživovací povinnosti. 3. K projednání věci nemusel soud nařizovat jednání, neboť účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání na základě listinných důkazů ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Z nesporných tvrzení účastníků dospěl soud k závěru, že žalobce je otcem žalované, k níž má ze zákona vyživovací povinnost naposledy upravenou shora citovaným rozsudkem na částku 1.000 Kč. Z přehledu vymáhaného výživného soudním exekutorem Mgr. [příjmení] bylo zjištěno, že žalobce neplatil výživné řádně a včas a je tak vymáháno soudním exekutorem. Potvrzením z Úřadu práce v [obec] bylo prokázáno, že ke dni 23. 9. 2019 nebyla žalovaná zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Dle tvrzení žalované ukončila přípravu na budoucí povolání v červnu 2021 a od té doby je vedena na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. 5. Dle ustanovení § 910 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o.z.) Dle § 922 o.z. lze výživné přiznat jen ode dne soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpětně. 6. V daném případě je na základě nesporných tvrzení žalobce a žalované zřejmé, že zletilá žalovaná ukončila v červnu 2021 soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání a je tak schopna si vydělávat vlastní prací. Za takové situace již nemá žalobce povinnost žalovanou živit, a proto bylo rozhodnuto o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalované stanovené, a to s účinností od 1. 1. 2022, jak požadoval žalobce. 7. Souhlasu žalované k tomuto postupu nebylo třeba, neboť vyživovací povinnost rodičů k dětem zaniká ze zákona okamžikem, kdy ukončí přípravu na budoucí povolání bez ohledu na jejich stanovisko nebo jejich faktické možnosti výdělku. Za situace, kdy žalovaná nepracuje a je vedena na úřadu práce, nemá již žalobce vyživovací povinnost k ní, neboť se žalovaná již nepřipravuje studiem na budoucí povolání. Nárok na dlužné výživné vymáhané soudním exekutorem však nezaniká. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy ve věci úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že na jejich náhradu nemá právo.