42 C 111/2022-90 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 3 536,27 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet uzavřené dne 6. 10. 2014 mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], dříve pod názvem [právnická osoba] (dále i jen banka), na podkladě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle měsíčních splátek úvěru byl žalovaný povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Jistina úvěru byla úročena v souladu s článkem II. smlouvy úrokovou sazbou ve výši 13,60 % p.a. Nedílnou součástí smlouvy byly i produktové podmínky úvěru. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaný však nikoli, když úvěr nesplácel řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami žalobkyně úvěr ke dni 13. 12. 2019 zesplatnila, ke dni zesplatnění dlužná částka činila 4 631,94 Kč a sestávala z dlužné částky včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty. Následně byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020. Ke dni postoupení pohledávka činila celkem 4 059,99 Kč a byla složena z dlužné jistiny ve výši 3 536,27 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 120,46 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 403,26 Kč. 2. Na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2022 k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před nebo při uzavírání předmětné smlouvy posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, a označení důkazů prokazujících tato tvrzení žalobkyně ve svém podání ze dne 31. 5. 2022 doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 6. 10. 2014, kterou hodnotila v souladu s interními předpisy. Vedle toho kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR ad. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 15 443 Kč, zaměstnání na pozici dělník u společnosti [právnická osoba], vlastní bydlení a celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 35 000 Kč Tyto příjmy porovnávala s výdaji odhadnutých na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Vůči právní předchůdkyni žalobkyně měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 474 Kč a další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 944 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného bylo žádosti o úvěr vyhověno a tento byl schválen. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci usneseními ze dne 3. 6. 2022 vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni řádně doručeno prostřednictvím jejího právního zástupce do datové schránky dne 9. 6. 2022 a žalovanému řádně doručeno dnem 27. 6. 2022 náhradním doručením – formou uložení u pošty, přičemž však se žalobkyně i žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřili a soud proto vycházel z toho, že žalobkyně i žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu, podle něhož mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 6. 10. 2014 uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně jako banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 1 250,07 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 11. 2014; nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě produktové podmínky spotřebitelského úvěru a sazebník. V žádosti o úvěr ze dne 6. 10. 2014 žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako [profese] s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 15 443 Kč, celkový blíže nespecifikovaný příjem jeho domácnosti však činí 35 000 Kč, počet zdrojů příjmu je jeden, přičemž předloženým dokladem o hlavním příjmu bylo čestné prohlášení o výši příjmu. Osobní výdaje žalovaného v žádosti byly uvedeny jako ostatní životní náklady, u nichž byla uvedena částka 0 Kč, dále byly uvedeny srážky ze mzdy ve výši 0 Kč a jiné měsíční splátky také ve výši 0 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má vyživovací povinnost k třem dětem. Banka dále zohlednila dosavadní interní splátky žalovaného ve výši 474 Kč a dosavadní externí splátky ve výši 2 994 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčního rejstříku a databází Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný přitom částku ve výši 50 000 Kč převzal, podle platební historie úvěru žalovaného žalovaný na uhradil na tento úvěrový účet celkem částku ve výši 71 526,07 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak pohledávku za žalovaným převedla úplatně na žalobkyni se všemi právy a příslušenstvím. 6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto je třeba jí zamítnout. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru,