42 C 256/2021-54 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 31 558,03 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovanou částku měla žalovaná dlužit žalobkyni na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno] (následně vystupující pod [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dále i jen banka) a žalovanou dne 31. 7. 2016 pod č. 42339873631100. Na základě této úvěrové smlouvy banka poskytla žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky. Na základě smlouvy byla banka oprávněna akceptovat žádost žalované, a kdykoliv po dobu 1 roku od data podpisu smlouvy v případě řádného splácení spotřebitelského úvěru, žalované otevřít a umožnit průběžné čerpání do určeného úvěrového rámce, naposledy ve výši 70 150,77 Kč, který čerpala prostřednictvím kreditní karty dle doloženého přehledu transakcí, když ke dni 2. 1. 2020 došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Na základě Smlouvy byly dohodnuty v Přehledu podmínek specifické podmínky splácení poskytnutého úvěru, žalovaná aktuálně čerpala a zavázala se hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná přímo ve smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy zejména tím, že se dostala do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. VII.2. podmínek a od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Odstoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 26. 8. 2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 30. 9. 2020, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného v celkové výši 35 485,98 Kč byla žalovaná povinna ve stanovené lhůtě uhradit, avšak takto neučinila. Na výzvu soudu pak žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od samotné žalované, které získala při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná přímo ve smlouvě prohlásila, že tyto informace jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčela žádné relevantní informace. Následně, po pozitivním vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena úvěrová smlouva. Žalovaná konkrétně přímo v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu uvedla, že je rozvedená a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, že žije od roku 2012 ve vlastním bydlení a náklady bydlení byly oceněny na částku 2 500 Kč měsíčně, v poměru na výši jejího čistého příjmu 11 200 Kč doloženého i sdělením údajů o zaměstnavateli a trváním pracovního poměru, pak v porovnání s výší požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení disponibilního příjmu vždy ověřuje na straně výdajů náklady na bydlení, které čerpá z reálného sdělení ze strany klienta, vždy je však kontroluje s tabulkou pro minimálními náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Podhodnocené náklady na bydlení jsou obezřetně navýšené. Dalším institutem pro posouzení úvěruschopnosti je právním předchůdcem vedený ukazatel Minimálního disponibilního příjmu (dále jen MDI), který je hodnotou, jež musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů, zohledňuje počet členů domácnosti a kalkuluje s výdaji za jídlo, ošacení, dopravu, vzdělání, kulturu apod. Žadatel je samozřejmě zkontrolován v interním systému právního předchůdce. V neposlední řadě právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz do registru SOLUS, kde žalovaná nebyla veden jako osoba se závazky po splatnosti, docházelo i k dotazům do NRKI/BRKI. Žalovaná byla dále lustrována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí a registru ARES. S ohledem na shora uvedené posouzení a zjištěné informace přiměřeně k výši úvěru, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.7.2020 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde odvolací soud uzavřel pro posouzení úvěruschopnosti, že„ …stačilo přitom, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže ani odvolací soud nemá důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje.“ Stejně tak odkázala na Dále je určitě potřeba zmínit rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, kdy se odvolací soud vyjádřil, že ačkoliv„ žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti…nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.“ Městský soud v citovaném rozhodnutí rovněž potvrdil, že údaje z prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru jsou povinností žádajícího – a to uvést je pravdivě. Žalobkyně dále sdělila, že celková částka poskytnutá ve prospěch žalované bez poplatků byla ve výši 63 231,92 Kč, žalovaná v této věci uhradila celkem 58 057 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože k tomu byla soudem vyzvána, k jednání nařízenému na den 12. 1. 2022, resp. 24. 2. 2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoliv předvolání k oběma jednáním jí bylo řádně doručeno náhradním způsobem – uložením u pošty. Proto soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 3. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů soud z provedených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění: Listinou nazvanou Žádost/ Smlouva o spotřebitelský úvěr, datovanou dnem 31. 7. 2016, oznámením o úvěru ze dne 23. 11. 2016, jakož i všeobecnými obchodními podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba], [anonymizováno], jejími produktovými podmínkami a přihláškou k pojištění, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě dohodla banka a žalovaná na tom, že banka poskytne žalované revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 20 000 Kč; žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, a to aktuálně vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci a to společně s úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně, měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč a pojištěním ve výši 4,99 % ze splátky úvěru; nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky; RPSN byla podle smlouvy 46,73 %. V žádosti o uzavření úvěrové smlouvy přitom žalovaná uvedla, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bytě, je zaměstnána jako [profese] s čistým měsíčním příjmem ve výši 11 200 Kč, její náklady na bydlení činí 2 500 Kč, žádné další příjmy ani závazky nemá. Transakční historií k této smlouvě za dobu od 29. 12. 2016 do 14. 8. 2020 bylo dále prokázáno, že žalovaná z titulu smlouvy vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 63 231,92 Kč a právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem částku 58 057 Kč. 4. Dopisem označeným jako odstoupení od úvěrové smlouvy datovaným dnem 26. 8. 2020 má soud v řízení za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že od uzavřené smlouvy odstupuje pro porušení smluvních povinností žalovanou s tím, že žalovanou současně vyzvala k úhradě dluhu ve výši 35 486 Kč. 5. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020, potvrzením o přijetí úplaty za postoupení pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 23. 10. 2020 včetně podacího lístku z téhož dne, je v řízení prokázáno, že banka postoupila