8 C 138/2022-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu [datum] domáhal náhrady mzdy za dobu od 1. 11. 2018 do 12. 7. 2021 v důsledku neplatného rozvázání pracovního poměru ve výši 526 168 Kč. Dále se domáhal zaplacení částky 12 800 Kč představující nevyplacený příspěvek na penzijní pojištění ve výši 400 Kč měsíčně za dobu od 1. 11. 2018 do konce července 2021. Žalobu odůvodnil tím, že mu byla dána žalovanou, tedy jeho zaměstnavatelem, výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce s datem 27. 8. 2018, proti které se bránil žalobou a rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], byla tato výpověď určena jako neplatná. Žalobce tvrdil, že žalované vícekrát písemně oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání, a to poprvé dopisem ze dne 4. 10. 2018, z něhož vyplývá, že trvá na dalším zaměstnávání a následně e-mailem ze dne 25. 11. 2020 Poslední výzva byla učiněna po vydání rozsudku [název soudu], kterým bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti výpovědi. Při stanovení výše náhrady mzdy vycházel ve skutečnosti, že je zdravotně způsobilý výkonu dosavadní práce v rozsahu 4 hodin za den, což vedlo k omezení jeho pracovního úvazku na polovic a vycházel z průměrného měsíčního výdělku 16 258 Kč. Žalovaná po jeho výzvě nesouhlasila s úhradou žalované částky a byla ochotna uzavřít s žalobcem pouze dohodu o narovnání s výplatou šestinásobku průměrné mzdy. 2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Nezpochybňovala neplatné rozvázání pracovního poměru výpovědí, avšak namítala, že žalobci nevznikl nárok na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zákoníku práce za žalované období, neboť žalobce písemně neoznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Dopis ze dne 4. 10. 2018 takovouto výzvu neobsahoval. Rovněž namítala, že jsou zde důvody pro snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce, neboť žalobce se po celou tuto dobu nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, a to buď bezdůvodně, příp. pro zdravotní nezpůsobilost výkonu práce, a rovněž namítal, že žalobce je zdravotně nezpůsobilý vykonávat dosavadní práci u žalované. Z opatrnosti žalovaná vznesla i námitku promlčení nároku na náhradu mzdy za dobu před 20. 5. 2019. Namítala i nesprávný výpočet průměrného měsíčního výdělku, který dle rozhodného období ve 3. čtvrtletí roku 2018 má činit 182,05 Kč za hodinu. Ve vztahu k příspěvkům na penzijní připojištění namítala, že stejného nároku se žalobce domáhá ve věci vedené u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], tedy rozhodnutí o tomto nároku brání překážka věci zahájené. 3. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], a to z podání ze dne [datum] a protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětem řízení v této souzené věci je i nárok žalobce na příspěvek na penzijní připojištění za dobu od 1. 4. 2019 do 30. 7. 2021 ve výši 14 000 Kč (5x 400 Kč + 28x500 Kč). Zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení (§ 83 odst. 1 o.s.ř.). Skutečnost, že se žalobce domáhá v této souzené věci stejného nároku, jakého se domáhá již v dříve zahájeném řízení vedeném u stejného soudu pod sp. zn. [spisová značka], představuje takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit a proto soudu postupem dle § 104 odst. 1 o.s.ř. řízení o částku 12 800 Kč s příslušenstvím zastavil. 4. Z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zejména rozsudku č. j. [číslo jednací], rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], dopisu ze dne [datum], protokolu o jednání ze dne [datum] a znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], bylo zjištěno, že výše uvedeným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] bylo určeno, že výpověď daná žalovanou žalobci přípisem žalované ze dne 27. 8. 2018 je neplatná a tento rozsudek po potvrzení odvolacím soudem nabyl právní moci 12. 7. 2021. Ve spise je založen i dopis ze dne 4. 10. 2018, který odeslal právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] žalované a v němž vyslovuje nesouhlas s výpovědí z pracovního poměru ze dne 27. 8. 2018, kterou považuje za neplatnou a žádá o přezkoumání výpovědního důvodu s tím, že nedojde-li k mimosoudní dohodě, je zmocněn k následující žalobě o neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Tento dopis neobsahuje oznámení žalobce zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání. Ve spise je rovněž založen znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 6. 11. 2019 a ve kterém je uveden závěr znalce, že žalobce pozbyl dne 27. 8. 2018 dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce technika IDČ na plný pracovní úvazek, avšak pokud by uvedenou práci vykonával ve zkráceném úvazku na 4 hodiny denně, byl by k této práci zdravotně způsobilý. Dne 9. 4. 2019 proběhlo ve věci o neplatnost výpovědi z pracovního poměru jednání za účasti žalobce, jeho právního zástupce a právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobce u tohoto jednání do protokolu prohlásil, že by chtěl nadále u žalované pracovat na pozici technik specialista IDČ a cítí se schopen výkonu této práce na 4 hodiny denně. 5. Z e-mailové korespondence žalobce a finančního ředitele [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v době od 25. 11. 2020 do 1. 12. 2020 zjistil soud, že žalobce ze své elektronické adresy [email] zaslal na adresu [email] sdělení, že s ohledem na výsledek soudního sporu, kdy rozsudkem byla výpověď z pracovního poměru uznána za neplatnou má v úmyslu 4. 12. 2020 nastoupit do zaměstnání. Finanční ředitel žalované [příjmení] [příjmení] ze své elektronické adresy sdělil žalobci, že společnost nesouhlasí se závěrem rozsudku, rozhodla se pro odvolání a proto jeho nástup do pracovního poměru dne 4. 12. není aktuální. 6. Z dopisu ze dne 27. 5. 2021 zjistil soud, že žalobce dopisem, který byl adresovaný a doručený žalované 31. 5. 2021 s odkazem na rozhodnutí [název soudu] o neplatnosti výpovědi vyslovil zájem pracovat v [anonymizována dvě slova] s tím, že hodlá nastoupit do práce ihned po obdržení rozsudku. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 5. 4. 2022 a dopisu ze dne 5. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení částky 526 168 Kč a 12 800 Kč nejpozději do týdne po obdržení této předžalobní výzvy s tím, že v opačném případě bude podána žaloba u soudu, na což reagovala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne 5. 5. 2022 v němž bylo oznámeno, že žalovaná nehodlá tuto částku žalobci vyplatit a navrhuje mu výplatu šestinásobku průměrné mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zákoníku práce. 8. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 9. 2018 bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, který činí 9 385 Kč. 9. Z výplatního lístku žalobce za měsíce červenec až září 2018 zjistil soud, že žalobce v měsíci červenci 2018 odpracoval 36 hodin, za což mu příslušela mzda ve výši 6 239 Kč, v měsíci srpnu 2018 odpracoval 92 hodin, za což mu příslušela mzda ve výši 15 250 Kč a v měsíci září odpracoval 4 hodiny, za což mu příslušela mzda ve výši 763 Kč. V měsíci červenci 2018 žalobci příslušely i prémie ve výši 757 Kč. Celkový příjem za odpracovaných 132 hodin činil 23 009 Kč. 10. Ze spisu Úřadu práce České republiky krajská pobočka [obec], kontaktní pracoviště [obec] sp. [značka automobilu] – [číslo] [rok] – [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaný byl na základě žádosti ze dne 2.11.2018 zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání. Absolvoval deset jednání za účelem zprostředkování zaměstnání, při kterých nebylo pro něho vybráno volné místo. V termínu 27. 11. 2019 se bez omluvy nedostavil k dalšímu jednání z důvodu omylu a byl rozhodnutím z 27.12.2019 sankčně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání. 11. Po zhodnocení výsledku provedeného dokazování vzal soud za prokázaný skutkový stav, dle kterého byl žalobce zaměstnancem žalované na pozici technik specialisty IDČ. Z důvodu ztráty způsobilosti žalobce vykonával tuto práci na plný úvazek, se zachovanou schopností výkonu práce na 4 hodiny denně, byl pracovní poměr žalobce u žalované změněn na poloviční úvazek, tedy 20 hodin týdně. Žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru listinou z [datum] z důvodu uvedených v § 52 písm. e) zákoníku práce, přičemž rozsudkem [název soudu] ze dne [datum] byla tato výpověď určena neplatnou, což bylo potvrzeno následně rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. Od 1. 11. 2018 byl žalobce veden jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce ČR a na základě rozhodnutí Úřadu práce ze dne 27. 12. 2019 byl vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s Úřadem práce. Důvodem byla skutečnost, že se nedostavil na jednání za účelem zprostředkování zaměstnání dne 27. 11. 2019, dostavil se 2. 12. 2019, přičemž neúčast na stanoveném jednání ničím neomluvil. Do té doby se dostavoval na pravidelná j