8 C 205/2022-17 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 1.1.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela distančně, prostřednictvím elektronických prostředků dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a úvěr se zavázal splácet tak, že do konce každého kalendářního měsíce je povinen uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Mezi účastníky byl rovněž sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení s tím, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. V případě, že se stane celý dluh splatným, postupem dle článku 6.5. smlouvy, z důvodu prodlení žalovaného se splácením dluhu po dobu delší než 60 dnů, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný svůj závazek neplnil a úvěr nesplácel, proto se stal úvěr splatným. Žalobkyně se domáhá na sjednaném úroku částky 2 849 Kč. V důsledku porušení závazku žalovaného a prodlení s úhradou úvěru vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dnů prodlení, a to po dobu prvních 90 dnů prodlení žalovaného, což celkem činí 363 Kč. Přes výzvu žalobkyně žalovaný dosud neuhradil na žalovanou částku ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože bylo možno ve věci rozhodnout na základě předložených důkazů a oba účastníci souhlasili s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a jednání nenařizoval. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne [datum], výplatními lístky žalovaného, výpisem z účtu č.ú. [bankovní účet] za měsíc září 2021, výpisem k revolvingovému úvěru za dobu od 10.1.2021 do 10.2.2022 a předžalobní upomínkou ze dne 7.3.2022 včetně podacího archu. Z těchto listin zjistil soud skutkový stav, dle kterého žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru pod [číslo] dne [datum], a to prostřednictvím internetu. V této smlouvě se žalobkyně zavázala na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do celkového úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč, kdy výše jednotlivých čerpání byla omezena. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni dle článku 4. předmětné smlouvy, a to tak, že do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradí minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně ve výši 300 Kč. Částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce je tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru ve výši 20 % čerpané jistiny a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. V článku 6. smlouvy byl ujednán úrok ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení s tím, že úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit úrok z peněžních prostředků ve výši 8 % ročně namísto sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou úvěru byla mezi účastníky ujednána smluvní pokuta ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, a to po dobu prvních třech kalendářních měsíců prodlení. Dne [datum] žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. [bankovní účet] úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný svou povinnost nesplnil a na úvěr nezaplatil ničeho. Žalobkyně výzvou ze dne 7.3.2022 žalovaného vyzvala k úhradě částky 13 752 Kč, a to ve lhůtě do 15.4.2022. 4. Dle výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku navýšenou o poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč a sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně splatit tak, že do konce každého kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradí minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný však své povinnosti neplnil a nezaplatil ničeho. 5. Z výše uvedeného skutkový stavu učinil soud závěr, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 5 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní první úprava zakotvená v § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně po žalovaném požadovala doklady k informacím o jeho příjmech a kromě lustrací ve veřejně dostupných evidencích nezkoumala jeho výdaje, natož aby sama aktivně výdajovou stránku žalovaného prověřovala. Protože tedy žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je podle § 87 odst. 1 věta prvá první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky neplatná. 10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, o kterou se žalovaný obohatil, a proto ho soud zavázal tuto částku žalobkyni vrátit. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 16.4.2022 a § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě vyhověl co do částky 5 000 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 11. Protože oba účastníci byli v řízení úspěšní v zásadě ve stejném rozsahu, rozhodl soud v souladu s ustanovením k § 142 odst. 2 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.