8 C 396/2021-14 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 500 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a za dobu do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 1 439,75 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] se sídlem v [obec], dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit včetně sjednaného úroku ve výši 1 680 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso ve výši 4 800 Kč. Celkovou částku 20 880 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 8. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze 5 500 Kč a dluží částku 6 500 Kč, která sestává z dlužné jistiny. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], zákaznické karty žalovaného, oznámení o postoupení pohledávky z 12. 2. 2021, výzvy k úhradě z 21. 4. 2021 včetně podacího lístku, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 7. 2017 smlouvu o úvěru, dle které [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 1 680 Kč a administrativní poplatky v celkové výši 7 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2017 zaměstnancem a jeho čistý měsíční příjem měl činit 11 500 Kč měsíčně, což bylo ověřeno pracovní smlouvou a bankovními výpisy. Celkové výdaje měly činit v roce 2017 celkem 5 000 Kč, z čehož výdaje na bydlení měly činit 3 000 Kč Tyto výdaje nebyly ničím ověřovány. Dopisem ze dne 12. 2. 2021 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 21. 4. 2021. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 12 000 Kč, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dotazem na rodinné, majetkové a pracovní poměry, což bylo zaznamenáno do jeho zákaznické karty, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Navíc dokazováním bylo zjištěno, že tvrzené výdaje, které měly činit pouze 5 000 Kč měsíčně, u muže bydlícího v nájemním bytě nebyly ničím ověřeny a právní předchůdce žalobkyně se spokojil pouze s tvrzením žalovaného. Z uvedeného je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 5 500 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 6 500 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 21. 4. 2021, a to do 6. 5. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od 7. 5. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože byla žalobkyně ve sporu neúspěšná pouze v nepatrné výši, přiznal ji soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH a připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, činí celkem 1 489 Kč.