8 C 46/2022-45 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 66 629,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 23. 7. 2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí jsou smluvní podmínky, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěrový rámec, z něhož žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit do 22. 7. 2021 včetně sjednaných úroků ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB a úvěruschopnost žalovaného byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil přes upomínku učiněnou před podáním žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval. 3. Z listin předložených žalobkyní, a to smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky z 26. 8. 2021, výzvy k úhradě z 26. 8. 2021 včetně podacího lístku, potvrzením o provedené platbě ze dne 25. 3., 26. 3. a 29. 3. 2021 a platebních informací o čerpání úvěru žalovaným byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, dle kterého žalovaný čerpal z účtu [právnická osoba] peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tuto jistinu, navýšenou o úrok ve výši 10,50 % měsíčně v pravidelných minimálních splátkách ve výši 11 % nesplaceného úvěru nebo 1 000 Kč (bude-li vyšší) do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána výpočtem mezi jeho příjmy a tvrzenými výdaji, které nebyly blíže specifikovány a nebylo předloženo nic k tomuto zkoumání. Dopisem ze dne 26. 8. 2021 mu bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do tří dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena téhož dne. 4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 50 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji a lustrací z veřejně dostupných databází, avšak nepředložila žádné důkazy prokazující toto zkoumání. Navíc z žalobních tvrzení vyplývá, že se poskytovatel úvěru spokojil pouze s tvrzením žalovaného o jeho výdajích a tyto nijak neověřoval. Z toho je patrno, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná. 9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný nevrátil ničeho. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 50 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 8. 2021, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p.. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 29. 8. 2021 a třídenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 1. 9. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,5 % ročně od 2. 9. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). 10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšnější, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu 50 %, představující rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 3 780 Kč, tři režijní paušály po 300 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 2 666 Kč činí celkem 17 476,40 Kč 50 % nákladů tedy přestavuje 8 738,20 Kč.