9 C 107/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán jak původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, vč. čísla účtu, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále uvedl heslo pro přístup k uživatelskému profilu a zaškrtl políčko, že souhlasí se smluvní dokumentací, a následně dokončil registraci zadáním bezpečnostní SMS. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Částka 5 000 Kč byla žalovanému vyplacena. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, jakož i pomocí výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž byla ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy toto % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, a došla k závěru, že nemá důvodné pochyb ohledně platební schopnosti žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Dohodou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti z jeho uživatelského účtu na webu [webová adresa], ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 5 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku do [datum]. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky pomocí výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž byla ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy toto % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Zároveň předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne [datum] a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopisy byly dány do přepravy dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti pohledávky požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z celé částky úvěru, kterou měl žalovaný uhradit, tedy z částky 5 000 Kč. 4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“), jelikož i zápůjčka ve výši 5 000 Kč je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ve spojení s § 2 písm. e) ZSU). Podle § 9 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. 5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného vůbec, jelikož soudu nedoložila k tomuto žádná tvrzení, a navíc ani nedisponovala žádnými důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti prokázaly, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Lustrací žalovaného v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalovaného, tak jeho skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně a nelze vycházet z obecných částek životního minima bez dalšího. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 5 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 5 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 5 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým právní předchůdkyně žalobkyně jednak oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a jednak jej před podáním žaloby vyzvala k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému k úhradě dlužné částky lhůtu 3 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaný měl dluh splnit nejpozději do dne [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 5 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úr