9 C 22/2021-24 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 3 000 Kč, kterou jí má dlužit žalovaná, která se na základě smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny ze dne [datum], zavázala poskytnout žalobkyni veškerou součinnost nezbytnou k zahájení dodávky elektřiny, zejména nečinit žádná právní ani jiná jednání bránící žalobkyni v plnění jejího závazku, jako smluvní pokutu, která byla sjednána pro případ porušení uvedené povinnosti, když žalovaná neposkytla součinnost, což mělo za následek nezahájení dodávky elektřiny. Vyúčtování smluvní pokuty bylo žalované zasláno a bylo splatné dne [datum], přesto žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes doručení předžalobní výzvy, která byla žalobkyní odeslána dne [datum]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne [datum]. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas v podání ze dne [datum]. 3. Z žalobkyní předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně se dne [datum] písemně dohodla se žalovanou, že jí bude dodávat elektřinu oproti závazku žalované zaplatit žalobkyni za dodanou elektřinu a související služby stanovenou cenu. V článku dohody s názvem„ Ostatní ujednání“ si účastnice dohodly, že žalovaná je povinna bez zbytečného odkladu poskytnout žalobkyni součinnost nezbytnou k zahájení dodávky na základě této dohody, zejména nečinit právní ani jiná jednání bránící žalobkyni v plnění jejího závazku (vč. provedení změny dodavatele, o kterou žalovaná rovněž téhož dne žalobkyni požádala a pro tento účel jí i zplnomocnila). V případě porušení této povinnosti si strany ve stejném článku dohody ujednaly, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 3 000 Kč. Součástí dohody se staly i Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektřiny. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovanou, že změna dodavatele na žalobkyni nebyla úspěšná, a proto žalobkyně vyzvala žalovanou k poskytnutí součinnosti, a to tak, že žalobkyni kontaktuje telefonicky, e-mailem, případně se dostaví do zákaznického centra. Zároveň v dopise žalovanou upozornila na riziko smluvní pokuty. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně oznámila žalované, že nemůže vyhovět jejímu požadavku na provedení změny dodavatele, jelikož její dosavadní dodavatel elektřiny žalobkyni informoval, že neakceptoval odstoupení od smlouvy, a to za situace, kdy se žalobkyně snažila tuto situaci se žalovanou řešit, nicméně se jí nepodařilo žalovanou kontaktovat, pročež žalobkyně odstoupila od uzavřené dohody. S ohledem na uvedené porušení povinností žalovanou, žalobkyně vyúčtováním smluvní pokuty vystaveným dne [datum] předepsala žalované k zaplacení částku 3 000 Kč, která byla splatná dne [datum]. Žalovaná ničeho nezaplatila, proto jí žalobkyně zaslala předžalobní upomínku ze dne [datum], kterou dle podacího archu odeslala téhož dne. 4. Následně soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena platná kupní smlouva dle § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na podkladě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu a žalovaná se zavázala hradit za to kupní cenu. Žalobkyně se navíc zavázala provést jménem žalované přepis dodavatele elektřiny ze třetí strany na žalobkyni, jako novou dodavatelku. V kupní smlouvě si strany v rámci článku nazvaného„ Ostatní ujednání“ dohodly pro případ porušení povinností žalovanou, tedy i povinnosti poskytnout žalobkyni nezbytnou součinnost, v souladu s § 2048 o. z. smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. 5. Jelikož kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem, soud musel na danou smlouvu aplikovat ustanovení o. z. o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Kupní smlouva byla navíc uzavřena adhezním způsobem ve smyslu dle § 1798 a násl. o. z., protože její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran (žalobkyní), aniž slabší strana (žalovaná) měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek reálně ovlivnit. Podle § 1800 o. z. dále platí, že obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána pouze na straně žalované, tedy na straně spotřebitele, a to pro případ porušení jejích povinností – zde poskytnutí nezbytné součinnosti. Smlouva zároveň neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by nesplnila své povinnosti vyplývající z uzavřené kupní smlouvy. V právech a povinnostech smluvních stran tedy byla dána nerovnováha v neprospěch žalované coby spotřebitele. Současně lze na tuto nerovnováhu pohlížet jako na významnou, když žalovaná je sankcionována za porušení podstatné povinnosti vyplývající ze smlouvy a žalobkyně nikoli. Podle § 1811 odst. 1 o. z. by při hodnocení přiměřenosti měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, který se promítá ve dvou podobách, a to v podobě formální a obsahové. Z hlediska formální stránky není bez významu, že žalobkyně část smlouvy věnovanou smluvním pokutám zařadila do článku„ Ostatní ujednání“, tedy do části, jejíž název neodpovídá tomu, co je ve skutečnosti v článku ujednáno, tj. sankce. Z tohoto názvu je na první pohled patrné, že by se mělo jednat o pasáž, kde ve smlouvách obvykle bývají méně závažná ujednání, a rozhodně by zde osoba průměrného rozumu neočekávala úpravu sankce v podobě smluvní pokuty. Žalobkyni nic nebránilo pojmenovat tuto pasáž smlouvy přiléhavějším způsobem, například slovním spojením„ smluvní pokuty“, aby tak spotřebiteli (žalované) usnadnila orientaci ve smlouvě jako celku a takovým označením ji upozornila na to, že dané části smlouvy je nutné věnovat zvýšenou pozornost, jelikož se jedná o ustanovení věnované sankcím za nedodržení smlouvy. 6. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelně formulováno, a to z důvodu nepřehlednosti, nevhodně zvoleného označení části smlouvy a složitého popisu mechanismu uplatňování smluvních pokut, když vše je popsáno v jednom souvislém textu bez jakéhokoli členění s komplikovanou konstrukcí a větnou skladbou, který je pro pochopení nutno přečíst několikrát se zaměřením na konkrétní mechanismus konkrétní smluvní pokuty. Z těchto důvodů má soud za to, že se v textu předložené kupní smlouvy bude spotřebitel orientovat jen velmi obtížně, a proto nelze jinak, než dospět k závěru, že žalobkyně v pozici podnikatele nejednala poctivě a že zmíněná nerovnováha je v rozporu s požadavky přiměřenosti (§ 1813 ve spojení s § 1815 o. z.). Jelikož se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, lze na takové ujednání pohlížet jako by učiněno nebylo, a proto nemůže mít žádné právní účinky dle § 551 o. z. (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, č. j. 57 Co 414/2019-51). Z tohoto důvodu soud nemohl vyhovět požadavku žalobkyně a žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto případě měla žalovaná plný úspěch, avšak dle obsahu spisu žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.