9 C 99/2021-25 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum], což neučinil, a to ani poté, co byl k úhradě dluhu upomínán jak původní věřitelkou, tak zástupcem žalobkyně upomínkou odeslanou dne [datum]. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve registroval zadáním osobních údajů, vč. čísla účtu, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále uvedl heslo pro přístup k uživatelskému profilu a zaškrtl políčko, že souhlasí se smluvní dokumentací, a následně dokončil registraci zadáním bezpečnostní SMS. Po ověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Částka 4 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne [datum]. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, jakož i pomocí výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž byla ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy toto % se musí rovnat minimálně životnímu minimu, a došla k závěru, že nemá důvodné pochyb ohledně platební schopnosti žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitelka postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne [datum] vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne [datum]. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. 3. Dohodou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla s žalovaným uzavřena prostřednictvím jím podané žádosti z jeho uživatelského účtu na webu [webová adresa], ze dne [datum] poskytla společnost [právnická osoba], jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému bezhotovostním převodem na účet částku 4 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal jmenované společnosti vrátit tuto částku do [datum]. Před uzavřením dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky pomocí výpočtu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, přičemž byla ponechána rezerva 10 % rozdílu, kdy toto % se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Zároveň předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v databázích ISZR, CEE, CRKI, EUCB. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky nedostál a nevrátil žádnou částku. [právnická osoba] následně dne [datum] prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalovanému dopisem ze dne [datum] a zároveň s tím zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ve které zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet žalobkyně do 3 dnů. Dopisy byly dány do přepravy dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti pohledávky požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z celé částky úvěru, kterou měl žalovaný uhradit, tedy z částky 4 000 Kč. 4. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostředky komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě, které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, když soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. 5. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného vůbec, jelikož soudu nedoložila k tomuto žádná tvrzení, a navíc ani nedisponovala žádnými důkazy, které by zkoumání úvěruschopnosti prokázaly, čímž nedostála povinnosti jí uložené v ZSU. Lustrací žalovaného v uváděných databází pak rozhodně nelze dojít k tomu, že předchůdkyně žalobkyně vynaložila odbornou péči k tomu, aby si ověřila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně měla posuzovat jak skutečné příjmy žalovaného, tak jeho skutečné výdaje, které si měla ověřit, a až na podkladě takových zjištění posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. Posouzení musí být provedeno v každém případě individuálně a nelze vycházet z obecných částek životního minima bez dalšího. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na účet částku 4 000 Kč a žalovaný jí nevrátil ničeho, pročež jí stále dluží částku 4 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalovaného na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 4 000 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. 6. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne [datum], kterým právní předchůdkyně žalobkyně jednak oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a jednak jej před podáním žaloby vyzvala k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum]. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019-109), tj. dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému k úhradě dlužné částky lhůtu 3 dnů, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby dlužník zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Z toho vyplývá, že žalovaný měl dluh splnit nejpozději do dne [datum]. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 4 000 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyp