108 C 22/2022-42 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 79 361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 27. 4. 2022 do 2. 5. 2022 z částky 84 314 Kč a od 3. 5. 2022 do zaplacení z částky 70 648 Kč, úroku ve výši 64,67 % ročně za dobu od 27. 4. 2022 do 17. 8. 2022 z částky 71 456,70 Kč a od 18. 8. 2022 z částky 69 050,19 Kč do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 222 868 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 73 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 64,67 % ročně v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 4 422 Kč počínaje měsícem listopad 2021. Schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalovaného. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a uhradil pouze částku 13 466 Kč ve čtyřech splátkách. Proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč (3 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky dne 25. 4. 2022 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 82 716,19 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny ve výši 69 050,19 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 713,27 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 998 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, kartou klienta, oznámením ze dne [datum] včetně dodejky, výzvou k zaplacení ze dne 19. 4. 2022, potvrzením o platbě ze dne 11. 6. 2021 a 12. 7. 2021, prohlášením klienta ze dne 22. 9. 2021, dokladem o vyplacení úvěru ze dne 27. 10. 2021, předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2022 včetně poštovního podacího archu a výpisem z běžného účtu ze dne 15. 10. 2021. 4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaný dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 73 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 53,84 % ročně splatit v 42 měsíčních splátkách ve výši 4 422 Kč, splatných vždy 19. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaný však svůj závazek neplnil řádně a nesplácel včas. Uhradil pouze 13 466 Kč ve čtyřech splátkách a poté splácet přestal, přestože byl o úhrady upomenut. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 25. 4. 2022 a vyzvala žalovaného zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaný však po zesplatnění uhradil pouze částku 13 666 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 10. 8. 2022, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání. 5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda, která v té době v říjnu 2021 činila 24 418 Kč, jak vyplývá z výpisu účtu žalovaného za dobu od [datum] do [datum]. Výdaje žalovaného (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím jiným než výpisem z účtu žalovaného za výše uvedené období. Z tohoto výpisu je patrno, že žalovaný za uvedené období měl debetní obrat téměř o 60 000 Kč vyšší než kreditní a jeho kreditní položky vyjma zmiňované mzdy představovaly příjmy od sázkové kanceláře Tipsport, úhrady od [jméno] [celé jméno žalovaného], rodičovský příspěvek a půjčka od [právnická osoba] (20 000 Kč). Většinu výdajů tvořily platby kartou v sázkové kanceláři Tipsport. 6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 73 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalovaného, který představovala mzda, kdežto výdaje žalovaného blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. Vycházela pouze z výpisu z účtu žalovaného za jeden měsíc, ze kterého však vyplynulo, že jeho měsíční příjmy jsou nižší než výdaje a byla mu poskytnuta zápůjčka od [právnická osoba] S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovaným, učinila chybný závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná. 11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 73 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 27 132 Kč, a proto ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 45 868 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaný dostal do prodlení dne 26. 8. 2022, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 45 868 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 11,75 % ročně. 12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 45 868 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání. 13. Protože úspěch každého z účastníků v podstatě odpovídal jeho procesnímu neúspěchu, postupoval soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.