14 C 131/2023-11 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.8.2023 domáhala u zdejšího soudu zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, která jí byla stanovena naposledy rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22.2.2018 č.j. 0 P 230/2017-101 ve výši 2 500 Kč měsíčně. 2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně bylo stanoveno předmětným rozhodnutím zdejšího soudu, a to v době, kdy byl žalovaný odkázán na výživu žalobkyně, předmětné rozhodnutí stanovující výživné nabylo právní moci dne 29.3.2018. Podle žalobkyně žalovaný ukončil studium, je schopen pracovat, proto pominuly důvody vyživovací povinnosti. 3. Žalobkyně k návrhu předložila vysvědčení o maturitní zkoušce žalovaného. 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 11.9.2023 a uvedl, že se žalobou na zrušení vyživovací povinnosti souhlasí, neboť skutečně vystudoval Střední školu informačních technologií ve [obec], studium ukončil 29.5.2023 a od 1.9.2023 pracuje. 5. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13.9.2023 byli oba účastníci vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím a projednáním věci bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Přesto, že usnesení obsahující výzvu dle § 115a o.s.ř. bylo oběma účastníkům doručeno, ani jeden z účastníků se nevyjádřil, soud měl tedy zato, že nemají výhrady k projednání a rozhodnutí věci bez nařízení jednání. 7. Soud při zjišťování skutkového stavu věci vycházel z listinných důkazů, a to potvrzení o maturitní zkoušce ze dne 29.5.2023, opatrovnického spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 0 P 230/2017 a současně soud vycházel ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků. 8. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke shodným skutkovým tvrzením obou účastníků dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22.2.2018, č.j. 0 P 230/2017-101, který nabyl právní moci dne 29.3.2018, byla schválena dohoda rodičů žalovaného [celé jméno žalovaného], narozen dne 6.9.2003. Na základě této dohody byl tehdy nezletilý žalovaný odňat ze střídavé péče rodičů, svěřen do výlučné péče otce a matka se zavázala hradit na výživu nezletilého částku 2 500 Kč měsíčně od 5.11.2017 k rukám otce. Žalovaný dosáhl zletilosti dne 6.9.2021, úspěšně absolvoval studium na Střední škole informačních technologií ve [obec], kde 29.5.2023 složil maturitní zkoušku, přičemž 1.9.2023 nastoupil do zaměstnání. 9. Tato skutková zjištěn učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále vycházel ze shodných skutkových tvrzení obou účastníků, zejména ze souhlasných prohlášení obou účastníků o tom, že žalovaný již není odkázán na vyživovací povinnost ze strany žalobkyně, neboť pracuje a je schopen si prostředky na obživu obstarat sám. 10. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 11. Podle § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. 12. Podle § 923 odst. 1 občanského zákoníku změní-li se poměry, může soud dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, změnit. 13. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnili okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 14. V projednávaném případě posoudil soud žalobu ze dne 9.8.2023 a s ohledem na souhlasné stanovisko žalovaného ke zrušení vyživovací povinnosti dospěl k závěru, že žaloba byla k soudu podána důvodně. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému byla založena rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22.2.2018 a tímto rozhodnutím bylo stanoveno výživné ve výši 2 500 Kč měsíčně. Žalovaný v mezidobí nabyl zletilosti, ukončil studium, přestal se soustavně připravovat na budoucí povolání a nastoupil do zaměstnání, je finančně samostatný, pracuje, vydělává a je schopen si na obživu obstarat prostředky prací. Z uvedeného je zřejmé, že v mezidobí, od poslední úpravy, došlo na straně žalovaného ke změně poměrů, pominula odkázanost žalovaného na vyživovací povinnosti žalobkyně s přihlédnutím k tomu, že navíc mezi účastníky ani nebylo sporu o zrušení vyživovací povinnosti, soud aniž ve věci nařizoval jednání, žalobě v celém rozsahu vyhověl a výrokem I. vyživovací povinnost žalobkyně vůči žalovanému ve výši 2 500 Kč měsíčně zrušil, a to k 1.10.2023, jak žalobkyně požadovala, neboť bylo v řízení prokázáno, že k tomuto datu došlo k zásadní změně poměrů na straně žalovaného, který ukončil studium a nastoupil do zaměstnání. 15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla zcela procesně úspěšná, v průběhu řízení jí však žádné náklady nevznikly, od soudního poplatku byla ze zákona osvobozena, nebyla ani právně zastoupena. Protože žalobkyni žádné náklady nevznikly, bylo výrokem II. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.