14 C 90/2023-20 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 15.6.2023 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 075 s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, výpisem z účtu, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a poštovními podacími archy. 4. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], s.r.o., a žalovaným byla dne 27.7.2022 uzavřena úvěrová smlouva. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě této smlouvy ze dne 27.7.2022 právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku ve výši 30 410 Kč, Žalovaný ničeho nezaplatil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2022 byla předmětná pohledávka právního předchůdce žalobkyně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky. Předžalobní výzva ze dne 29.5.2023 je výzva se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne 5.6.2023, žalovaný ničeho neuhradil. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. V prvé řadě soud vycházel z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 27.7.2022, stejně jako výpisu z účtu, z nichž je zřejmé, že finanční prostředky ve výši 17 000 Kč a 8 000 Kč byly žalovanému na jeho účet, ze strany právního předchůdce žalobkyně, zaslány. Žalovaný navíc v průběhu řízení se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, v průběhu řízení nezpochybnil věrohodnost a pravdivost předložených listinných důkazů, vyčíslenou pohledávku, ani to, že převzal částku 25 000 Kč, a soud jednal v nepřítomnosti žalovaného. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a seznamu postupovaných pohledávek. 5. Podle § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. V projednávaném případě, po zjištění skutkového stavu věci, posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Zdejší soud posoudil smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., přičemž z těchto ustanovení vyplývá povinnost úvěrující společnosti zabývat se řádně a dostačujícím způsobem úvěruschopností úvěrovaného, tedy jeho finančními a majetkovými poměry za účelem zkoumání toho, zda je schopen hradit své závazky vyplývající, mj. ze smlouvy o úvěru. Byť žalobkyně tvrdila, že se touto úvěruschopností žalovaného zabývala, ke svému tvrzení žádné doklady nepředložila. Zdejší soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 27.7.2022 nikoliv řádně a dostačujícím způsobem zkoumala finanční a majetkové poměry žalovaného, tedy jeho úvěruschopnost. Pro nedostatek tohoto posouzení shledal zdejší soud smlouvu o úvěru absolutně neplatnou pro rozpor s občanským zákoníkem a s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, zejména jeho nález III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, má za to, že tato smlouva je absolutně neplatná, protože je v rozporu s veřejným pořádkem a obecnými zásadami právními, na nichž spočívá právní řád České republiky. Vzhledem k tomu nárok žalobkyně posoudil, nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikdy v průběhu řízení nezpochybnil převzetí finančních prostředků ve výši 25 000 Kč, toto bylo jednoznačně prokázáno předloženými listinnými důkazy, a to zejména výpisem z účtu žalovaného. Žalobkyně jednoznačně v řízení uvedla, že žalovaný ničeho nezaplatil, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.6.2023 do zaplacení v požadované výši 15 % ročně, tedy po doručení předžalobní výzvy. Předžalobní výzva ze dne 29.5.2023 byla odeslána dne 5.6.2023, jak vyplývá z dokladu o odeslání. Dnem následujícím se ocitla v dispozici žalovaného, tedy 8.6.2023, proto se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením dlužné částky 25 000 Kč, tedy neuhrazené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení dne 9.6.2023. Ve zbývajícím rozsahu, z důvodů shora uvedených, soud žalobě nevyhověl a v tomto rozsahu ji zamítnul, jak vyplývá z výroku II. 9. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého procesně úspěšný účastník řízení má právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyně byla v převážném rozsahu procesně úspěšná a má proto právo na zaplacení účelně vynaložených nákladů řízení, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 1 163 Kč a 291 Kč, celkem 1454 Kč, dále odměnu právního zastoupení po 300 Kč, s ohledem na formulářový typ žaloby, za převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, celkem 900 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. + 3x režijní paušál po 100 Kč, celkem 300 Kč + DPH. Dohromady náklady řízení představují částku 2 906 Kč Tyto náklady řízení je dle výroku III. žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.