15 C 41/2023-62 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10 284,80 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 3. 4. 2019. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 30 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 37 177,79 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 21. 7. 2019. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. [číslo jednací], ze dne 8. 7. 2020. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 3 717,20 Kč. Částka ve výši 3 717,20 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 37 177,79 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 28. 1. 2020. Předmětným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 28. 1. 2020. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 20. 10. 2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 619,79 Kč od 29. 1. 2020 do 20. 10. 2022. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 10 284,80 Kč. Žalovaný však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a tak žalobci nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve které se domáhá uhrazení shora uvedené částky 10 284,80 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 19. 6. 2023 se nedostavil, ve věci zůstal nečinný. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Soud provedl dokazování obsahem spisu č. j. [spisová značka] zejména žalobou, rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. 7. 2020 č. j. [číslo jednací] v právní moci 19. 8. 2020, výplatními lístky za měsíc leden 2019, z něhož byl zjištěn čistý příjem žalovaného 17 590 Kč, únor 2019, z něhož byl zjištěn čistý příjem žalovaného 12 877 Kč, výpisem ze záznamu z registru Solus, z něhož vyplynulo, že žalovaný je v registru veden pro dlužné splátky po splatnosti, pracovní smlouvou, dle které žalovaný pracuje jako [profese] v sauně, údržba zeleně, výpomoc při akcích pro [právnická osoba] se sídlem v [obec], předsmluvním formulářem, prohlášením klienta, a listinou nazvanou hodnocení klienta. 4. Nad rámec důkazů uvedených ve spise [spisová značka] nenavrhuje zástupce žalobce doplňování dokazování. 5. Z hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaný dosahuje příjmu 14 500 Kč, jeho výdaje činí 3 410 Kč - životní minimum, bydlení, nájem a inkaso činí 2 500 Kč ostatní výdaje 0 Kč, celkem výdaje 6 100 Kč, volné zdroje pak představují částku 7 390 Kč. Žalovaný nežije ve společné domácnosti s manželkou / partnerkou, má vlastní bydlení, je vyučen. Z předsmluvního formuláře dále vyplynulo, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč splatný ve 48 měsících po 2 459 Kč, celkem měl žalovaný na poskytnutý úvěr vrátit 118 032 Kč, při RPSN 151,6 %. Za opožděné platby byla dohodnuta smluvní pokuta, jak je popsáno v žalobě. 6. Dále bylo provedeno dokazování oznámením o zesplatnění úvěru se specifikací dlužné částky 38 575 Kč, předžalobní upomínkou ze dne 20. 10. 2022, návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 3. 4. 2019 spolu s akceptací, a z těchto listin soud zjistil skutkový stav shodně s žalobou, na nějž pro stručnost odkazuje. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měl mít k dispozici pouze 2 výplatní lístky, listinu nazvanou hodnocení klienta a pracovní smlouvu. Z těchto listin nevyplývá, že bylo nějak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného ani skutečnost, zda existují nějaké jiné okolnosti mající vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Z hodnocení klienta (jednostranným prohlášením žalovaným) nelze ničeho více vyčíst. Z těchto důvodů měl soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné a že žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 7. Předmětem řízení je smluvní pokuta vzniklá po datu 28. 1. 2020 ve výši 0,1 % denně z částky 32 619,79 Kč od 29. 1. 2020 do 20. 10. 2022, a to limitovaná částkou 10 284,80 Kč. 8. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z.s.ú. Posouzení, které žalobce provedl, je nedostatečné a nezískal tak reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalovaného. Za těchto okolností úvěr neměl být žalovanému poskytnut a smlouva ze dne 3. 4. 2019 je podle § 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú., neplatná. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o.z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20.9.2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20.3.2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 30 000 Kč tudíž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.) O této částce bylo rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] O další částce smluvní pokuty ve výši 10 284,80 Kč s příslušenstvím bylo pak rozhodnuto s poukazem na ust. §86 odst. 1, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú. a žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaný byl v řízení úspěšný, z obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.