15 C 69/2023-21 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 15 797,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne 26. 3. 2019. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná řádně neplnila závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 70 611,31 Kč. Žalobce oznámil zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne 27. 8. 2019. Žalovaná se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobce s žalovanou se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobce uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnila, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.j. 109 C 7/2020 - 14, ze dne 12.3.2020. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 13 204,07 Kč. Částka ve výši 13 204,07 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 70 611,31 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 2. 3. 2020. Předmětným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. 2. Prodlení žalované s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 2. 3. 2020. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnila, zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu ze dne 24. 11. 2022, ve které vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 70 611,31 Kč od 3. 3. 2020 do 24. 11. 2022. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 15 797,93 Kč. Žalovaná však ani přes shora učiněnou předžalobní výzvu ničeho neuhradila, a tak žalobci nezbylo nic jiného než podat tento návrh na vydání platebního rozkazu, ve které se domáhá uhrazení shora uvedené částky 15 797,93 Kč s příslušenstvím. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání nařízenému na den 19. 6. 2023 se nedostavila, ve věci zůstala nečinná. Soud jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování obsahem spisu č.j. 109 C 7/2020 zejména žalobou, platebním rozkazem ze dne 12.3.2020 č.j. 109 C 7/2020-14 – výroky a, b, c v právní moci 9.6.2020, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2020 č.j. 8 Co 232/2020-27 v právní moci 21.7.2020, výplatním lístkem, výpisem ze záznamu z registru Solus, předsmluvním formulářem, prohlášením klienta,potvrzením o průměrné výši příjmu zaměstnance, smlouvou o bankovních službách uzavřenou žalovanou s [právnická osoba] ze dne 13. 4. 2017, fotokopií občanského průkazu a listinou nazvanou hodnocení klienta. 5. Nad rámec důkazů uvedených ve spise 109 C 7/2020 nenavrhuje zástupce žalobce doplňování dokazování. 6. Z hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaná dosahuje příjmu 16 800 Kč, její výdaje činí 3 410 Kč - životní minimum, bydlení, nájem a inkaso činí 1 800 Kč ostatní výdaje 0 Kč, celkem výdaje 5 210 Kč, volné zdroje pak představují částku 10 590 Kč. Žalovaná nežije ve společné domácnosti s manželem / partnerem, má vlastní bydlení, je vyučena. Z výplatního lístku za únor 2019 vyplynulo, že měsíční mzda činí 13 000 Kč, zbytek do čisté mzdy 15 937 Kč je tvořen pohyblivými složkami mzdy - osobním ohodnocením příplatky, prémií, příspěvkem na stravování. Z výplatního lístku je patrno, že zaměstnavatel uplatnil daňové zvýhodnění na děti 1 267 Kč. Z předsmluvního formuláře dále vyplynulo, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč splatný ve 30 měsících po 4 785 Kč, celkem měla žalovaná na poskytnutý úvěr vrátit 143 550 Kč, při RPSN 122,62 %. V Za opožděné platby byla dohodnuta smluvní pokuta, jak popsáno v žalobě. 7. Dále bylo provedeno dokazování oznámením o zesplatnění úvěru se specifikací dlužné částky 72 009 Kč, předžalobní upomínkou ze dne 24. 11. 2022, návrhem na uzavření smlouvy [číslo] ze dne 20.3.2019 spolu s akceptací, platebním rozkazem ze dne 16. ze dne 12. 3. 2020, č.j. 109 C 7/2020-14 a z těchto listin soud zjistil skutkový stav shodně s žalobou, na nějž pro stručnost odkazuje. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce při uzavírání předmětné smlouvy s žalovanou měl mít k dispozici pouze 1 výplatní lístek, listinu nazvanou hodnocení klienta a potvrzení zaměstnavatele, z něhož vyplynulo, že průměrná výše měsíčního příjmu žalované činí 16 847 Kč. Z těchto listin nevyplývá, že bylo nějak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované ani skutečnost, zda existují nějaké jiné okolnosti mající vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Z hodnocení klienta (jednostranným prohlášením žalované) nelze ničeho více vyčíst. Z těchto důvodů měl soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné a že žalobce dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. 8. Předmětem řízení je smluvní pokuta vzniklá po datu 2. 3. 2020 ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 0,1 % denně z částky 70 611,31 Kč od 3. 3. 2020 do 24. 11. 2022, a to limitovaná částkou 15 797,93 Kč. 9. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 první věty z.s.ú. Posouzení, které žalobce provedl, je nedostatečné a nezískal tak reálný přehled o aktuálních sociálních poměrech žalované. Za těchto okolností úvěr neměl být žalované poskytnut a smlouva ze dne 20. 3. 2019 je podle § 86 odst. 1 druhá věta, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú., neplatná. Soud k neplatnosti smlouvy přihlédl z úřední povinnosti (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 první větou o.z. a čl. 8 odst. 1 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/17 ze dne 4. února 2014). Pravidlo o posouzení úvěruschopnosti chrání dlužníka – spotřebitele i společnost jako celek před negativními sociálními důsledky zadlužení, ale i věřitelův majetek před rizikovým úvěrováním. Stejně na věc pohlížel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018. A také Soudní dvůr Evropské unie v bodu 46 rozsudku ze dne 20. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o., C -679/18, v němž v reakci na ustanovení českého zákona o spotřebitelském úvěru zakotvující povinnost analýzy úvěruschopnosti a neplatnost smlouvy jako následek jejího porušení dospěl k závěru, že unijní právo vyžaduje, aby soud z úřední povinnosti zkoumal, zda úvěrující podnikatel předem posoudil úvěruschopnost úvěrovaného spotřebitele a naopak brání tomu, aby v případě nesplnění dané povinnosti uplatnění sankce v podobě neplatnosti smlouvy záviselo na námitce spotřebitele. Smlouva tak byla absolutně neplatná, což znamená, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení žádných částek s výjimkou jistiny a úroků z prodlení. V okamžiku vyplacení částky 60 000 Kč tudíž žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.) O této částce bylo rozhodováno v řízení vedeném pod sp. zn. 109 C 7/2020 O další částce smluvní pokuty ve výši 15 797,93 Kč s příslušenstvím bylo pak rozhodnuto s poukazem na ust. §86 odst. 1, § 87 odst. 1 první věta z.s.ú. a žaloba byla z těchto důvodů zamítnuta. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaná byla v řízení úspěšná, z obsahu spisu jí však žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.