19 C 247/2023-32 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 343,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 21 343,24 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 25. 1. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Předmětná pohledávka byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byl dne 12. 2. 2023 zaslána předžalobní výzvy, avšak žalovaná částka dosud nebyla uhrazena. 2. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že žalovaný čerpal úvěr dne 8. 12. 2021 ve výši 3 000 Kč, dne 24. 12. 2021 ve výši 2 000 Kč, dne 29. 12. 2021 ve výši 5 000 Kč, dne 4. 1. 2022 ve výši 800 Kč, dne 19. 7. 2022 ve výši 3 000 Kč, dne 21. 7. 2022 ve výši 1 100 Kč, dne 19. 9. 2022 částku 3 676 Kč. Žalovaný tak po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 18 576 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil dne 20. 12. 2021 částku 1 000 Kč, dne 24. 1. 2022 částku 1 500 Kč, dne 25. 2. 2022 částku 1 700 Kč, dne 29. 4. 2022 částku 1 500 Kč, dne 12. 7. 2022 částku 1 700 Kč, dne 11. 8. 2022 částku 1 479,45 Kč, dne 7. 9. 2022 částku 2 500 Kč a dne 13. 9. 2022 částku 1 800 Kč. Žalovaný tak celkem zaplatil na úvěr po dobu trvání úvěru částku 13 179,45 Kč. Žalobkyně nevysvětlila, z jakého důvodu bylo původně požadováno po žalovaném zaplacení částky 21 343,24 Kč, žalobu však nevzala ve výši rozdílu mezi částkou 21 343,24 Kč a 18 576 Kč zpět. Zůstalo tak pouze v rovině žalobních tvrzení bez jakýchkoliv důkazů, že by žalovaný vyčerpal cokoli nad částku 18 576 Kč do výše 21 343,24 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle smlouvy o úvěru ze dne [datum] žalovaný čerpal z toho úvěru dne 8. 12. 2021 částku ve výši 3 000 Kč, dne 24. 12. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29. 12. 2021 částku ve výši 5 000 Kč, dne 4. 1. 2022 částku ve výši 800 Kč, dne 19. 7. 2022 částku ve výši 3 000 Kč, dne 21. 7. 2022 ve výši 1 100 Kč, dne 19. 9. 2022 částku 3 676 Kč, tj. celkem částku 18 576 Kč. Z vyžádané zprávy od [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému. Z oznámení o postoupení pohledávky, že žalovaný byl dopisem ze dne 12. 2. 2023 vyzván k zaplacení žalované částky do 3 dnů. Toto oznámení s výzvou k zaplacení bylo žalovanému zasláno dne 12. 2. 2023. Tímto bylo prokázáno, že žalovaný si od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal na svůj účet celkem částku ve výši 18 576 Kč a to postupně ve dnech jak je uvedeno v tomto odstavci shora pod [variabilní symbol], a uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 13 179,45 Kč. Právní předchůdkyní žalobkyně byl žalovaný dne 12. 2. 2023 doporučeným dopisem vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dále z dokladů pak vyšla ze skutečnosti, že žalovaný prohlásil, že má pravidelný příjem a právní předchůdkyně žalobkyně pak výpočtem mezi příjmy a výdaji, které musí odpovídat minimálně životní minimu v té době ve výši 3 410 Kč dospěla k závěru, že nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žádné konkrétní doklady k prověření skutečnosti ohledně dosahovaných příjmů a výdajů ani k výzvě soudu však žalobkyně nepředložila a soud proto nevzal za prokázána tvrzení o tom, že by měl žalovaný před uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum] dostatečné příjmy ke splácení předmětného úvěru po odečtení jeho skutečných výdajů. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě jeho dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 6. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů a nesporných tvrzení učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva a žalovaný čerpal z toho úvěru dne 8. 12. 2021 částku ve výši 3 000 Kč, dne 24. 12. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29. 12. 2021 částku ve výši 5 000 Kč, dne 4. 1. 2022 částku ve výši 800 Kč, dne 19. 7. 2022 částku ve výši 3 000 Kč, dne 21. 7. 2022 ve výši 1 100 Kč, dne 19. 9. 2022 částku 3 676 Kč, tj. celkem částku 18 576 Kč. Z této částky žalovaný dosud vrátil žalobkyni 13 179,45 Kč. Co měl představovat další nárokovanou částku ve výši rozdílu mezi částku 21 343,24 Kč a částkou 18 576 Kč nebylo z hlediska skutkového žalobkyní nijak vysvětleno. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřila konkrétní doklady ani příjmovou a ani výdajovou stránku žalovaného, současně pak nemá ani za prokázané, že jaké byly příjmy žalovaného před uzavřením smlouvy a zda by dostačovaly ke splácení úvěru, když sama žalobkyně tato tvrzení ani k výzvě soudu nedoplnila. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezab