19 C 55/2023-23 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o úvěru, uzavřené formou prostředků komunikace na dálku dne [datum] mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], na podkladě níž poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zaplatit částku 12 500 Kč (jistina 10 000 Kč, 2 500 Kč poplatek za poskytnutí úvěru), do 17. 3. 2020. Žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, když nezaplatil na úvěr a ani poplatek ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem ze dne 13. 8. 2022, který současně obsahoval i výzvu k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Žalovaný však až dosud ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně neuhradil žalobkyni částku 12 500 Kč s příslušenstvím. Žalovaný byl před poskytnutým úvěru lustrován právní předchůdkyní žalobkyně ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, z čehož právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že nemá žádné pochybnosti o platební schopnosti žalovaného, a proto úvěr poskytla. Žalobkyně v žalobě výslovně uvedla, že k prověřování úvěruschopnosti žalovaného nemá žádné další důkazy, a proto pokud by nárok žalobkyně nebyl uznán z titulu označené smlouvy o úvěru, pak nechť je nárok žalobkyně o zaplacení předmětné částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu. 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo v řízení prokázáno, že se v této smlouvě právní předchůdkyně žalobkyně měla dohodnout s žalovaným na tom, že poskytne žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, která mu byla poukázána na jeho účet. Z vyžádané zprávy od [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému a částka 10 000 Kč byla připsána dne [datum] na účet žalovaného. Tímto bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na svůj účet dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč a neuhradil ničeho ani právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni, a to přesto, že byl právním zástupcem žalobkyně dne 13. 8. 2022 doporučeným dopisem vyzván k úhradě do tří dnů. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti vycházela pouze z lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, aniž by měla k dispozici konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které by doložili jeho schopnost takto poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně se rovněž nezabývala ani osobní, ani majetkovou situací žalovaného, rovněž tak nejsou žádné důkazy o tom, zda byl v době poskytnutí úvěru žalovaný zaměstnán, jaké byly jeho příjmy, jaké výdaje z těchto příjmů musel hradit, a zda své závazky řádně platil (energie, nájem). Právní předchůdkyně žalobkyně tak neměla doložené ani příjmy a ani faktické výdaje žalovaného, nemohla tak s odbornou způsobilostí zjistit, zda je či není žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 10. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč náležející původně právní předchůdkyni žalobkyně, nyní po postoupení pohledávky žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud nevrátil ničeho, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 10 000 Kč. 13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 10 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni vznikl nárok až od 20. 8. 2022, tj. od prodlení žalovaného v souvislosti s předžalo