41 C 208/2022-124 — Okresní soud ve Frýdku-Místku

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. Tento návrh odůvodnil tím, že dne 1. 4. 2020 nabyl žalobce kupní smlouvou vlastnické právo k budově nezapsané v katastru nemovitosti stojící na pozemku [parcelní číslo] KÚ [obec], obec Třinec vedené u KÚ pro MSK. Budovu žalobce nabyl spolu s oplocením z vlnitého plechu v rozsahu parcely [číslo] ve stavu k 1. 1. 1993. Budova střediska vykládky a betonárny Pozemních staveb [obec] závod 06 [obec] n. p. / dále jen PSO / byla postavena na pozemku p. [číslo] v roce 1957 /v době platnosti o.z.o./. Národní podnik PSO fakticky spravoval a užíval pozemek [parcelní číslo] od roku 1957 až do 2. 4. 1990, kdy byl závod [číslo] [obec] PSO transformován do státního podniku [příjmení] stavby. Majetek tohoto státního podniku byl dne 1. 5. 1992 privatizován [právnická osoba] stavební spol. s r.o. O tento pozemek se právní předchůdci [právnická osoba] řádně starali, prováděli na něm stavební úpravy a stavby, starali se o oplocení. Od dubna 2020 se [právnická osoba] resp. její zástupce snažil získat jakoukoli informaci o tom, jakým způsobem mohlo dojít k zápisu ČR – ÚZSVM do KN jako vlastníka pozemku p. [číslo] v rozsahu k 13. 12. 2001. Předmětný pozemek fakticky spravovaly a užívaly ode dne 1. 1. 1957 PSO. Takový zápis se v zemských deskách nepodařilo dohledat. Dne 21. 9. 2020 byla uzavřena inominátní smlouva mezi: 1) ČR – ÚZSVM, 2) ČR-HZS MSK, 3) Moravskoslezským krajem, kterou měl MSK získat dle čl. II. položka 15 do svého vlastnictví pozemek p. [číslo] KÚ [obec], obec Třinec. Převodce pozemku tj. ČR-ÚZSVM nerespektoval o. z.o. /zák. č. 141/1950 Sb., když vlastníkem pozemku je žalobce. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že není ve sporu pasivně legitimován, když předmětný pozemek byl platně převeden na Statutární město Třinec. 3. K výzvě soudu a po poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby žalobce tvrdil a prokázal svůj naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, žalobce uvedl, že naléhavý právní zájem na určení spatřuje ve skutečnosti, že bylo ignorováno jeho předkupní právo k pozemku. K výzvě soudu a po poučení ve smyslu § 118a o.s.ř., aby žalobce tvrdil, na základě jakého právního důvodu se stal vlastníkem pozemku, jak v žalobě tvrdí, žalobce uvedl, že jej nabyl na základě kupní smlouvy, která byla do spisu doložena. Další důkazy hodlá navrhovat až podle toho, jak se bude soudní řízení vyvíjet. 4. Soud provedl pouze některé důkazy navržené mu účastníky řízení. Kupní smlouvou datovanou dnem 13. 3. 2020 (podpis prodávajícího) a 16. 3. 2020 (podpis kupujícího) bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byly budovy prodejny, kanceláří a sociální budovy bez čísla popisného a nezapsané v katastru nemovitostí stojící na pozemku parc. [číslo] – pozemek ve vlastnictví jiné osoby u KÚ pro Moravskoslezský kraj, KP [obec] na [list vlastnictví]. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro k.ú. a obec Třinec bylo prokázáno, že je zapsáno vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] pro Statutární město Třinec. Další důkazy soud neprováděl ani jejich navržení nevyžadoval pro nadbytečnost. 5. Soud dříve, než se začal zaobírat věcí samou po stránce skutkové, zkoumal dostatek věcné legitimace účastníků a existenci naléhavého právního zájmu na straně žalobce. Věcnou legitimaci v řízení o určení má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. 6. Ze skutkových tvrzení žalovaného i z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, když v katastru nemovitostí je jako vlastník sporné nemovitosti zapsáno Statutární město Třinec. 7. Podle ust. § 80 o.s.ř. se lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) domáhat určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 8. Žalobce k naléhavému právnímu zájmu po poučení soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. uvedl, že naléhavý právní zájem na určení spatřuje ve skutečnosti, že bylo pošlapáno jeho zákonné předkupní právo k pozemku. 9. V žalobě o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, musí žalobce vždy tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Není-li dán naléhavý právní zájem na určovací žalobě, je vyloučeno, aby se soud zabýval věcí samou, tedy aby posuzoval, zda tu tvrzený právní vztah nebo právo je či není. 10. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí 22 Cdo 5302/2009 vyslovil, že žalobě o určení vlastnického práva nemůže být vyhověno, pokud nesměřuje proti všem osobám zapsaným v katastru nemovitostí jako jeho spoluvlastníkům. Žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k nemovitosti, pokud osoby, které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí, nebudou účastníky řízení. Naléhavý právní zájem na žalobě o určení vlastnictví k nemovitosti není dán, jestliže nesměřuje proti všem osobám, které jsou jako vlastníci zapsány v katastru nemovitostí. Pokud nechtějí tyto osoby vystupovat na straně žalobce, nezbývá žalobci, než aby je označil v žalobě jako žalované. Rozsudek, kterým se určuje, že žalobce je vlastníkem věci, je rozhodnutím, kterým byla sporná otázka vlastnictví vyřešena jen ve vztahu mezi účastníky řízení. 11. Pro posouzení existence naléhavého právního zájmu na této určovací žalobě je významné, že naléhavý právní zájem žalobce na žádaném určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho postavení stalo nejistým (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, a ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1997, pod pořadovými čísly 20 a 21). Nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o.s.ř.) V dané věci by tak výrok rozsudku o tom, že předmětný pozemek je ve výlučném vlastnictví žalobce, byl závazný pouze pro účastníky tohoto řízení, nikoli pro Statutární město Třinec, které je zapsáno jako vlastník této nemovitosti. Nadto lze uvést, že pro určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku, chybí skutková tvrzení. Rozhodnutí soudu, jehož se žalobce podanou žalobou domáhá, by tak rozhodně neodstranilo stav nejistoty, proto na podání určovací žaloby ve znění, jak byla podána a bez účasti Statutárního města Třinec v řízení nemá žalobce naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. Obdobnou situaci řešila judikatura v souvislosti s určením spoluvlastnického práva, resp. práva odpovídající věcnému břemeni, dospěla k závěru, že všichni spoluvlastníci musí být účastníky řízení (viz rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 1020/2005. Obdobné rozsudky Nejvyššího soudu popírající naléhavý právní zájem žalobce na určení, pokud účastníky řízení nejsou všechny osoby zapsané v katastru nemovitostí lze nalézt v rozsudcích 22 Cdo 5302/2009, 30 Cdo 1333/2002). 12. Soud v daném řízení nepoučoval žalobce o tom, jaký okruh účastníků by měl v řízení vystupovat, neboť podle konstantní judikatury nelze poučovací povinnost soudu rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o procesních právech a povinnostech účastníků a zasahoval do hmotného práva (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 6.4.2004 sp. zn. IV. ÚS 22/03). 13. V odůvodnění usnesení, jímž soud zamítnul provedení dalších důkazů, soud účastníkům sdělil svůj právní názor, načež žalobce reagoval tak, že uvedl, že pokud by měl soud za to, že ve sporu není dána pasivní legitimace žalovaného, pak by navrhoval záměnu účastníků. Soud tento návrh zamítnul ze dvou důvodů. Jednak se jednalo o podmíněný úkon ve smyslu ustanovení § 41a odst. 2 o.s.ř. vázaný na podmínku„ pokud by měl soud za to….“, kdy k takovému úkonu nelze přihlížet. Dále byl takový návrh učiněn až po poučení soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného a navíc skutková tvrzení a důkazy dosud obsažené ve spise v řízení, které trvá již dva roky, by musela být nahrazena zcela novými tvrzeními i důkazy, což by způsobilo průtahy v řízení. Žaloba tak, jak byla podána, byla způsobilá k rozhodnutí soudu, byť v neprospěch žalobce, který byl v rámci jednání o smíru dotázán, zda ji nechce za situace, kdy je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník někdo jiný než žalobce, vzít zpět. 14. V daném případě tak lze uzavřít na základě shora uvedeného právního hodnocení provedeného v souladu s ustálenou soudní judikaturou, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby při stávajícím okruhu účastníků, neboť takové rozhodnutí by neodstranilo právní nejistotu žalobce. Vzhledem k tomu, že soud shledal, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určovací žalobě a je tak vyloučeno, aby se zabýval věcí samou, zamítl pro nadbytečnost všechny důkazy navržené účastníky k prokázání d